Hrát na Chodově třetí brázdu? Těžký úkol. Na pět pozic máte osm adeptů, času na ploše není tolik, když se stahuje hra na deset lidí, trenéři obvykle „cutnou“ vás. Ondřej Vošta, centr třetího chodovského útoku, si z toho těžkou hlavu nedělá. V sobotu v Ostravě odehrál se svou letkou skvělý part, z výhry 9:5 vytěžil tři kanadské body (celkem jako lajna jich měli sedm) a byl vyhlášen mužem utkání.

Vošta je zajímavý týpek. Odchovanci Plzně je 23 let, ale už si vyzkoušel zahraniční angažmá ve Švýcarsku, navíc randí se sestrou slavné florbalové reprezentantky. Od podzimu navíc pracuje pro české zastoupení finské značky Fat Pipe. Jak se mu na nové pracovní pozici daří? Jak viděl duel s FBC? Co ho ve florbalu omezuje? A co mu na party řekla finská posila Ostravy Panu Kotilainen? To vše jsme probrali v otevřeném rozhovoru.

Proti Ostravě tvůj útok (Řezáč+Vošta+Koutný) udělal dohromady sedm kanadských bodů, jeden gól vám navíc sudí neuznali. Byl to váš nejlepší duel v sezoně?
„Produktivitou celé lajny asi nejlepší byl. Hlavně se nám dařilo držet výkon po celé tři třetiny, což se nám vždycky úplně nestávalo. Gól nám neuznali, protože jsem byl natlačený do brankoviště, asi platit měl. Jirka Koutný mi hned říkal, že když nedám branku já, tak ji prý nepřeju nikomu. (smích)“

Už před utkáním jsem vás pozoroval, první dvě lajny měly poradu, vy jste hráli fotbálek na hřišti. Cítili jste, že jste naladění ideálně?
„My jsme si všechno ke hře řekli během týdne na trénincích, takže nic víc nebylo třeba povídat. Já jsem zašel před zápasem za Adamem Šteglem, ale na dlouhou rozpravu to nebylo.“

Dobře, a optikou celé sezony jsou vaše úkoly na hřišti jaké? Hlavně neinkasovat?
„Myslím, že zbytečně neinkasovat je úkolem všech tří lajn. Ale samozřejmě jako třetí formace se tím musíme řídit daleko víc. Na druhou stranu chodíme na hřiště s tím, že chceme hrát i dopředu. Jak moc nám trenéři „kecají“ do hry, to záleží asi na zápase. U těžších soupeřů dostáváme víc rad, u soupeřů ze spodku tabulky máme volnější ruku. Ale kouči přeci jen více diskutují dění s první a druhou formací. Je to především z důvodu, že nás nechtějí svazovat a chtějí nás nechat hrát jednoduše."

Jak tedy zněly pokyny před zápasem s FBC?
„Řekli jsme si, kam chceme hrát míčky, a jak aktivně budeme hrát bez něj. A pak klasické „nedostaneme a něco dáme.“ Tentokrát se podařilo nastřílet pár branek a dostat jen v powerplay Ostravy. Po zápase jsme byli spokojení, protože ne vždycky se nám daří hrát, jak si řekneme. Tentokrát to ale vyšlo."

Jak se ti coby centru hraje v lajně, kde se křídla často mění? Kromě Řezáče s Koutným v ní rotuje i Ondřej Plíhal s juniorem Petrem Majerem.
„Vždycky je snazší hrát se stejnými lidmi, ale na druhou stranu to není až takový problém. Kromě Majáka mám odehráno spoustu času s Jirkou, Plížičem i Džangem, takže vím, co od nich čekat.“

Také jste obvykle první formací, která jde dolů, když teče do bot a hra stahuje na dvě brázdy. Nebolí to?
„Každý je samozřejmě naštvaný, když nehraje. Občas máme pocit, že bychom jít dolů neměli. Ale dává smysl, že přednost dostanou ti, kteří zápas rozhodnou spíše než my. Důležitý je podpořit kluky co hrají, ať to stáhnutí má smysl.“

Vraťme se k Ostravě. Čím tě oslovil Fin Panu Kotilainen, zvučná to posila FBC?
„Je na něm vidět, že je šikovný, ale myslím si, že českou ligu lehce podcenil. Dlouhou dobu sice florbal nehrál, ale i tak očekával, že to půjde nejspíš samo. Bavil jsem se s ním později večer na jedné „kulturní akci“. I on řikal, že nepodal dobrý výkon.“

Jak se ti na něj osobně hrálo?
„Řekli jsme si, že si na něj budeme dávat větší pozor, ale abych pravdu řekl, po několika střídáních jsme zjistili, že to asi třeba nebude. Třeba se ukáže, že je kvalitnější, než byl v zápase s námi.“

Štěpán Laja byl také jen stínem gólmana, který nás trápil v loňském play off, souhlas? Ze 17 střel zapsal jsem devět úspěšných zákroků.
„V loni nás potrápil, v sobotu naštěstí ne. Pro něj to muselo být těžké. Moc toho v sezoně neodchytal a nastoupil do zápasu, kde jsme byli papíroví favorité.“

Kdyby chytal Jan Binder, který si přetrhl achilovku, bylo to těžší?
„Tak na prvním zápase s Ostravou, který jsme vyhráli až po nájezdech, bylo vidět, že by to tak možná bylo. Na druhou stranu si nemyslím, že by Laja udělal nějaké fatály. Inkasované góly nebyly jen jeho chybou. Ale před zápasem v kabině padlo, že nemá moc odchytáno, takže bylo důležité jeho branku neustále ostřelovat.“

Pojďme k tobě osobně, kde jsou tvé silné stránky? Obránce FBC Jiří Bauer, který nám dal dva góly, mi řekl, že tvoje věčné běhání ho slušně řečeno pěkně štvalo, to je asi lichotka, že?
„Tak technika to určitě nebude. (smích) Určitě rychlost a možná komunikace směrem do obrany. A to, že běhám až moc, mi řeklo už víc lidí, takže to jako lichotku asi brát můžu. Na druhou stranu cítím, že mě občas ta rychlost omezuje. Leckdy se ve hře zbytečně rozhoduju, takže lehce ubrat by mi určitě pomohlo."

Jak vzpomínáš na angažmá ve švýcarském Zugu? Mým pohledem se odtamtud vrátil úplně jiný člověk i hráč, než tam odjížděl.
„Život a florbal ve Švýcarsku byl skvělý. Jsme strašně rád, že jsem si to vyzkoušel. Sice žiju sám od 16 let, ale žít v cizině to posunulo zase o trochu dál. Mentalita lidí ve Švýcarsku je naprosto odlišná od lidí v Česku, takže si myslím, že jsem získal jiný pohled na spoustu věcí.“

Povídej…
Florbalově jsem měl rok navíc se vyhrát v U21, což mi hrozně pomohlo. Navíc jsem měl možnost trénovat a občas hrát i v NLA, takže jsem byl zvyklý na tempo mužského florbalu. Hlavně u kluků z juniorky (nejvyšší liga) bylo vidět, že se tím florbalem hlavně baví a chtějí se zlepšovat. Spousta z nich v 17 nebo 18 letech chodí do práce každý den v šest ráno, vrátí se v pět a od sedmi jdou na trénink. A tam to odmakají, protože je to baví. Koho to nebaví, tak nehraje. Tady to spousta kluků dělá jen proto, že to hrají odmala a nedávají na tréninku maximum.“

V Zugu si tehdy nebyl jediný Čech, sdílel jsi byt s bývalým brankářem Chodova Danielem Mückem.
„Myslím, že každý člověk je rád, že si může pokecat s někým česky. Na druhou stranu, Dan není moc upovídaný člověk, takže svoje soukromí jsem měl. Bydlel jsem na bytě ještě s jedním Švýcarem a s tím jsem si pokecal za tu sezonu možná víc než s Danem.“

Je pro tebe ještě zahraniční ještě téma?
„Momentálně nad tím určitě nepřemýšlím, ale nikdy neříkej nikdy.“

Tvou přítelkyní je sestra reprezentační útočnice Terezy Urbánkové, je florbal často předmětem vašich debat?
„Když přijdu domů, tak se mě Verča zeptá, jak bylo na tréninku. Občas přijde na zápas, ale zas tak moc ten florbal neřešíme. Maximálně mi řekne, že jsem hrál špatně. (smích)“

Ale ženské MS a dvě supersmolná utkání o finálovém víkendu jste řešili, ne?
„Verča byla kvůli Terce smutná, ale byla to krátká diskuze na jedno odpoledne. Byla to obrovská smůla. My jsme se na skóre semifinále podívali o přestávce zápasu s Pardubicemi a mysleli jsme, že je rozhodnuto. Po zápase jsme byli hodně překvapení. A zápas o třetí místo jsme s Verčou sledovali a nakonec byli také zklamaní.“

Co tvá práce pro Fat Pipe, do které jsi nastoupil v říjnu. Naplňuje tě?
„Určitě. Mám poměrně velkou volnost, takže co mě napadne, to můžu udělat. Navíc tu pracuju s Tomem, Jirkou a občas Plížičem, takže parta tu je dobrá.“

Co je gró tvé práce?
„Příprava marketingového plánu a jeho dodržení. Do toho spadá správa sociálních sítí a e-shopu. Navíc se do určité míry podílím na tvorbě contentu. Děláme to s jedním „kreativcem“, možná ho znáš, jmenuje se Honza Barák. (smích) Mimo marketing mám možnost se také podílet na obchodní části, která byla pro mě velkou neznámou, takže jsem rád, že si můžu trochu rozšířit obzory.“

Předtím jsi pracoval v Electro Worldu, dá se to srovnat?
„Je to obrovský rozdíl. Dělat ve velké firmě jako je Electro World je něco naprosto jiného, než dělat ve FAT PIPu. Tady mám volnou ruku, ale bohužel budget zas tak velký není, ale třeba se to změní. (smích)"


Generální
partner

Partneři
klubu