Trenér Lvic Lukáš Procházka mi v průběhu sezony na její adresu řekl, že je odstřelená. Že je úplně jinde! Obránkyně Chodova Nela Jiráková prožila sice nesmírně bolestivé, ale z osobního pohledu fantastické, mistrovství světa. Těšila se, že svou fazonu (15+13 v 19 zápasech základní části) prodá v play off. Stihla ale jen dva zápasy ve čtvrtfinále proti Bohemians, načež kvůli pandemii koronaviru přišla stopka.

Jak 20letá rodačka z Kladna krutý konec vstřebala? Kdo je jejím neflorbalovým vzorem? V jaké zahraniční soutěži by se ráda představila? Na čem musí zamakat a proč její spoluhráčky skončily po prohře s FBC Ostrava v slzách? O tom i mnohém dalším otevřeně povyprávěla v sérii rozhovorů LINEUP sezony, kam ji chodovská fanouškovská obec zvolila paradoxně na post levého beka.

Asi nemůžu začít jinak. Co a ty a tvé okolí, daří se koronavir obehrát?
„Musím říct, že koronavir hraje velmi tvrdou hru, ale naštěstí se mně i mým blízkým daří zatím dobře a doufám, že my i celá ČR tento zápas vyhrajeme. Brzy se vrátíme ke svým zájmům a především na florbalová hřiště.“

Šíleně smolné prosincové MS, předčasný konec klubové sezony. Dokážeš na tomto ročníku najít něco pozitivního?
Ráda bych řekla, že s odstupem času se na smolný výsledek z mistrovství světa koukám více s nadhledem, ale bohužel tomu tak není. Bolí to pořád stejně a člověk si akorát víc a víc uvědomuje, jak blízko to všechno bylo. Předčasný konec sezony ten letošní ročník ještě více korunuje.“

Co tě štve nejvíce?
„Mrzí mě to, protože dle mého názoru forma našeho týmu gradovala a o naší účasti v Superfinále jsem nepochybovala. Pozitiva bych proto hledala v mladých juniorských nadějích, které náš tým obohatily o dravost a drzost. Nebojím se proto říct, že s výhledem na nadcházející sezonu pro nás budou stěžejními hráčkami.“

Máš na mysli někoho konkrétního?
„Z obranných řad bych chtěla vyzdvihnout Marii Havlíčkovou, kterou když naučíme časem střílet, tak bude stropová. Ale vážně, opravdu v ní vidím velký potenciál! Do útoku nám pak výborně sedlo naběhané duo Adriana Hýsková s Hanou Chaloupkovou.“

Pojďme k tobě osobně. Dle mého soudu můžeš být maximálně spokojená, jsi možná nejlepší česká obránkyně současnosti.
Zní to samozřejmě moc hezky, ale zatím jsem žádné takové oficiální ocenění neobdržela, takže bych zůstala nohama na zemi. (smích) Podle mne by se svými výkony neměl být sportovec nikdy spokojen, v tom je ta krása, vždy je na čem pracovat. Sportovec by měl znát především své přednosti, ztotožnit se s nimi a s každým tréninkem je rozvíjet. Já své přednosti znám, stále na nich pracuji a můžu říct, že většina z nich mi v této sezoně zafungovala dobře, ale cesta ke spokojenosti je ještě hodně dlouhá.“

Je příjemné vědět, že jsi konkurenceschopná i v porovnání s TOP špičkou, což zápasy na světovém šampionátu s Finskem, Švýcarskem i Švédskem ukázaly?
„Tyto zápasy vám vždycky ukážou mnoho, ať už o vás, nebo o samotném týmu. Mně osobně daly sebedůvěru a naději, že rovnat se s těmi nejlepšími není pro mě nemožné. Že stále můžu snít svůj sen.“

Tím snem je co? Zahraniční angažmá?
„Ambice určitě mám, zahraniční angažmá je pro každého velká věc. Já se na tuto zkušenost už teď moc těším!“

Do jaké soutěže a klubu by tě to táhlo?
„Tak není tajemství, že nejlepší liga na světě je ta švédská. A jak už jsem odpovídala, já se chci rovnat s těmi nejlepšími a prát se o ty nejvyšší příčky. Takže do klubů z dolních příček tabulky moje cesta určitě nepovede.“

Fans Chodova teď mohou být trošku vyděšení, pojďme je uklidnit. Příští rok budeš hrát na Jižním Městě?
„Můžu říct, že nabídky do mé vysněné soutěže jsou, ale vzhledem k nedokončenému studiu je ještě rok budu muset odmítat. Takže ano, na Chodově příští sezonu plánuji.“

Super, kdo konkrétně tě zkoušel odloudit?
"Jak jsem řekla, byly dva, ale jména bych nerada zmiňovala. Můžu však prozradit, že jeden má růžové dresy, což by se mi docela líbilo, díky Růžovému říjnu na Chodově jsem si vyzkoušela, že mi tato barva hodně sedí. (smích)"

Chápu, že cizina je velké lákadlo. Motivuje tě vidět Elišku Krupnovou s Denisou Ratajovou, které zahraničí koplo o několik pater výše?
„Je to něco neuvěřitelného vidět ty dvě hrát. Jak říkáš, jsou o několik levelů nad námi. A udělalo to z nich především zahraniční angažmá! Tím ovšem nechci snižovat jejich kvality, kdyby na to neměly, neprosadily by se a tak to je. Každopádně pozorovat je i na těch málo reprezentačních akcích, které do roka máme, a mít možnost vedle nich růst je zkušenost k nezaplacení.“

Eliška i Denisa jsou útočnice. Kdo z hráček, které operují na tvém postu, tě inspiruje?
I přesto, že jsem vyhrála anketu na pozici levého obránce, musím konstatovat, že už deset let hraji na pozici pravého beka. (smích) Ale vážně, myslím si, že inspirovat se jedním hráčem a chtít být přesně jako on není úplně správně. Člověk by měl vědět, na co má predispozice, proto se inspiruji větším množstvím hráček, od kterých si beru jen něco. A to se pak snažím použít ve své hře. Například od švédské hráčky Cornelie Fjellstedt se snažím „okoukat“ výborné herní myšlení a precizní techniku, díky které se často zapojuje do útočných akcí. Dále mě inspiruje švýcarská kapitánka Flurina Marti, která vyniká výbornou hrou tělem a pokrytím balónu. A jako poslední je to finská obránkyně My Kippila, u té obdivuji jednak střelu golfem, ale především schopnost přesvědčit každého na hřišti, že bude střílet a následně připravit exkluzivní nahrávku do prázdné brány.

Co sportovní vzor mimo florbalové mantinely?
„Nejsou sice sportovními vzory, ale jsou mimo florbalové mantinely. A jsou to moji rodiče, kteří mě inspirují každý den, a já jim za to moc děkuju.“

Pochválil jsem tě už dost, v čem máš největší rezervy?
„Asi jako florbaloví brankáři nechtějí prozrazovat své slabé stránky, aby nedostali gól, ani já se nechci úplně rozepisovat o těch svých. Ale tak dobře, okrajově bych mohla. Rezervy se dají vždy hledat ve fyzické připravenosti, na které si myslím, že ještě můžu zapracovat. Dál bych chtěla pracovat na dovednosti vstřelit gól, k čemuž si myslím, že mám dobré předpoklady, jen jich ještě nedokážu plně využít na hřišti.“

Pojďme na klubovou scénu. Měl Chodov letos na to, aby získal mistrovský titul?
„Nechci tu věštit z křišťálové koule, protože popravdě já sama nevím, jestli jsme na to měly. A nikdo to pro tuto sezonu ani nezjistí. Play off vám ukáže hrozně moc a mně se zdálo, že v prvních dvou zápasech rosteme, ale je otázka, jestli bychom během čtvrtfinálové a semifinálové série vyrostly tak, že bychom v O2 aréně vyhrály onen osudný „jednopokusový“ zápas.“

V něm byste čelily s vysokou pravděpodobností Vítkovicím, v základní části vás zase dvakrát porazily. Proč nám to s nimi tak výrazně nejde?
„Myslím si, že v podvědomí mnoha hráček je už zakotvené, že s Vítkovicemi se prostě prohrává. Samozřejmě nechci vše shazovat jen na naši hlavu. Vítkovice jsou výborný tým, který vyniká precizní obranou a kreativní ofenzivou. Tyto klíčové herní dovednosti vykazují na úrovni jako žádný klub v republice a to je možná to, co nám nesedí.“

Dost mě překvapilo, že po utkání s Ostravou v předposledním kole se tvůj tým proměnil na slzavé údolí. To jste to braly opravdu tak katastroficky?
„Byl to velice krutý víkend. Nejdříve těsný zápas s Vítkovicemi odjetý, dle mého názoru, za hranicemi možností některých hráček, a následný nedělní debakl s Ostravou. Bylo toho na nás asi už moc, ale taky si myslím, že jsme se tím nechaly rozhodit více, než bylo zapotřebí.“


Generální
partner

Partneři
klubu