Když studoval na pošťáka a v rámci praxe za sebou tahal tradiční vozíček s dopisy, ani ho nenapadlo, že jednou bude šéfem jedné z nejváženějších bezpečnostních agentur v Česku – Ali 21. Alois Neuman píše krásný příběh. Se svými lidmi servisuje 400 akcí ročně a v srdci nosí kromě milované Viktorie Žižkov i Chodov. Možná i díky jeho přínosu se urodilo vůbec první Superfinále modrobílé historie. Díky za to!

O čem byla s dvoumetrovým obrem, který svou firmu pojmenoval po legendárním boxerovi Muhammadu Alim, řeč? Třeba o tom, jaké to je, když vám Tomáš Rosický nabídne tykání. Nebo když na vůbec první security šichtě narazíte na cizince s pistolemi. A také o tom, pro jakého hráče měl na Chodově vždycky slabost.

Dočetl jsem se, že jsi studoval na pošťáka. Pročpak?
"Rozhodoval jsem se, kam se vrtnu po základní škole. Několik kamarádek z vyšších ročníků šlo na tuto školu a pak jsem se dozvěděl, že se bude stěhovat z ulice Politických vězňů k nám na Spojovací, kousek od naší základky. Takže nebylo o čem. Informaci, že můj dědeček byl dvanáct let ministr pošt Československa, jsem ale nevěděl. Umřel před mým narozením."

Cesty boží jsou věru nevyzpytatelné. Co se na Integrované střední škole poštovní vlastně přesně vyučuje?
"Jak je tomu teď, necelých 20 let poté, co jsem maturoval, to nevím. Ale tenkrát bylo více oborů. Já studovat management, dopravu a telekomunikace."

Něco mi říká, že na škole převládala spíše dívčí populace, nebo se pletu?
"Ve třídě nás bylo osm kluků a dvacet holek, takže taková příjemná klasika. (smích)"

Lenivá chůze, v ruce rukojeť od kolíbajícího se vozíku, zvonění na dveře. Lehce otrávený výraz. Tak nějak si představuji profesi pošťáka. Je to tak?
"Během praxe jsem si i tímto prošel, úplný med to nebyl. Nejlepší byla práce za přepážkou, což bylo podstatně pohodlnější."

Z řadového zaměstnance Pošty se brzy stal člen managementu, čím sis to vysloužil?
"Těsně po maturitě jsem se dostal k systému osobního a podnikatelského růstu, který zahrnuje knížky, audio nahrávky a semináře. To mi změnilo život. Stálo to a stále stojí za mým růstem. Rozšířilo mi to obzory, zkušenosti. A měl jsem velké ambice, být „jen“ pošťákem, ve vší úctě k nim, by mě nenaplňovalo."

Jak vzpomínáš na rok 2004, kdy ti brknul kamarád a nabídl poněkud "ostřejší" profesi?
"Na ten telefonát nikdy nezapomenu. Měla to být na pár týdnů výpomoc s hlídáním restaurace a nakonec se z toho stala další etapa mého profesního života."

Prý jsi hned při první noční měl tu čest s ozbrojenými cizinci.
"Je to tak. Spadl jsem do toho po hlavě. Šlo o herna bar, kde už dlouho měli problémy s cizinci, hned za hodinu po svém příchodu jsem se o tom přesvědčil na vlastní kůži. Docela jsem koukal, to přiznávám. Ale nakonec to proběhlo normálně, zjednali jsme pořádek, nestřílelo se. (smích)"

Co na to řekla rodina?
"Pracovní věci, které nejsou pozitivní, doma neprobírám. To je moje zásada."

Chápu. Také jsem rád chodíval na diskotéky, ale hlídat na nich?
"Já jsem si svoje období na nich užil do sytosti. Takže potom mi to už nepřišlo."

Co nejdrsnějšího se ti během tvé profese securiťáka přihodilo?
"Ze sportovní škatulky vždy stojí za to, když hlídáte fotbal. Kotel Sparty, Slavie, Baníku. To je pěkná divočina."

Šlo ti někdy o život?
"Nikdo po mě nikdy nestřílel ani nedržel pistoli u hlavy, takže o život mi nikdy nešlo. (smích) Ale v sektorech hostí nás několikrát napadli hooligans, to však nepovažuji za boj o život. Je to naše práce tam být a s tím, že k tomuto dojde, musíme počítat."

Stejně jako já měříš dva metry, budíš respekt. Pomáhalo ti to?
"Mám životní filozofii se vždy nejdříve domluvit a věřím, že z 80% tak lze. Ten zbývající se musí vyřešit ručně."

Alkohol, omamné látky. S lidmi není vždy lehké pořízení, že?
"Přesně tak, je to vždy o dost horší. Ale bohužel, stává se to, pak se to musí vyřešit ručně, jak už jsem říkal."

Pojďme dál. Poslední květnový den roku 2005 jsi založil vlastní bezpečnostní agenturu – Ali 21. Kolik vás na začátku bylo?
"Byli jsme dva a měli jsme dalších asi 50 lidí, co pro nás chtěli pracovat."

Kšefty se hrnuly od začátku?
"To byl i důvod, proč se agentura založila. Práce bylo víc než dost."

Ali protože Alois, nebo inspirace snímkem Ali G Indahouse?
"Ne ne. (smích) Tato přezdívka vznikla mnohem dřív při jednom konfliktu. Byli jsme na diskotéce a kamarádky tam otravovali nějací borci. No a vše to vyústilo ve fyzický kontakt venku. A mně to přišlo úplně zbytečné, tak jsem při té potyčce na toho druhé borce řval, ať se uklidní. No a když bylo po všem, tak za mnou přišel kamarád a říká, že jsem jako Ali. A já jsem se ho ptal, jak to myslí. A on zmínil zápas Muhammada Aliho, boxoval jeden duel krátce poté, kdy se přejmenoval z Casiuse Claye a soupeř na něj pokřikoval, že není Ali. A on na něho řval, ale já jsem Ali. No a vyřídil ho."

Coby šéf tvé firmy ses musel stáhnout do kanceláře. Nechyběl ti terén, vzrušení, adrenalin z toho, že se to kdykoliv může servat?
"Jelikož zajišťujeme poslední roky cca. 400 akcí ročně, tak to ani není fyzicky možné. Ale ty nejdůležitější akce vždy dělám osobně na místě.“

400 akcí ročně zní až neskutečně!
"To ano, vždy když to slyším, čtu si o tom, mám až husinu. Stojí za tím náš skvělý tým a systém, který jsme vybudovali za těch 15 let."

Kdybych chtěl k tobě do firmy, vzal by si mě? Podle jakého klíče si vybíráš ranaře?
"U nás mají dveře otevřené všichni, co chtějí pracovat. I to byl jeden z důvodů, proč jsme agenturu zakládali."

Máš v týmu nějaké ženy?
"Jsem hrdý za to, že jsme byli jedni z prvních, kteří ve větším začali prosazovat dívky a ženy."

Postupem času se tvoje agentura vypracovala mezi nejuznávanější v celé České republice. Jak velká je v tomto oboru konkurence?
"V celém segmentu bezpečnosti je asi cca. 7000 společností. Já vždycky věřil a věřím ve kvalitu a důvěru. To je základ, na kterém stavíme od začátku."

Dej mi prosím ochutnávku z TOP akcí, které tvoje firma hlídala.
"Co do renomé, tak nejzajímavější akce, kterých jsme se účastnili, byl UEFA Super Cup 2013 Bayern Mnichov proti Chelsea a Mistrovství světa v hokeji 2015."

Co EURO 2016 ve Francii? Před jeho startem tě prý osobně uvítal i Tomáš Rosický.
"Na to velice rád vzpomínám. Servis České reprezentaci děláme od roku 2008 v různých rovinách. Ale toto bylo poprvé, co jsem se účastnil závěrečného turnaje a letěl jsem přímo s týmem. Tomáš přišel za mnou ještě v Praze na hotelu do pokoje, představil se, řekl mi, že je rád, že s nimi letím. A hned mi nabídl tykání. Skvělý profesionál a strašný sympaťák, opravdu."

Zpátky do současnosti. Jeden den jste tedy na Kabátech na Vypichu, kde je 100 tisíc lidí, a o den později na utkání Chodov - Otrokovice, kde často nepřekonáme ani dvě stovky návštěvníků. Baví tě tato pestrost?
"Tak pestrost je super. A hodně to láká i naše zaměstnance. Vlastně žádný den není stejný."

Jak ses vůbec k Chodovu dostal?
"Tak to je další věc, na kterou nikdy nezapomenu. Ozval se mi David Podhráský před čtvrtfinále play off 2013 proti Tatranu. A stává se již pravidlem, že když si nás někdo najme, poprvé vždy zvítězí. A to se i povedlo a bylo z toho první Superfinále pro Chodov."

Krásná příhoda, super vzpomínka. Na šesté semifinále se Střešovicemi se tehdy do naší haly vměstnalo přes 900 lidí, někteří se ani na tribuny nedostali, jak na to vzpomínáš?
"Tak to byl masakr. Museli jsme držet dveře, aby se už do haly nikdo nedostal, a lidem, co chtěli jít ven kouřit, to zakázat. Samozřejmě fanoušci Tatranu si nás hned oblíbili a dali nám to jasně najevo. (smích)"

Co vyhraná Superfinále 2016 a 2017, byl jsi osobně přítomný v O2 Areně?
"Po MS v hokeji jsem se zařekl, že do O2 Arény se vrátím jen do VIP prostor, jako návštěvník. A to se splnilo hned na rok a se zlatou tečkou. Díky Majklovi Bauerovi a Davidovi Bohumínskému se udělalo super zázemí pro sponzory a spolupracovníky a já si obě finále moc užil, následné after párty možná ještě víc. Dokonce zlatou korunku z druhého finále mám pořád doma na památku. Dostal jsem ji od dárkem od Dejva."

Florbal jako sport ti tedy obecně imponuje?
"Mám rád sport celkově. No a hokej také, ale nikdy jsem ho na bruslích nehrál, takže klasika hokejky a tenisák. No a ještě na základce v polovině 90. let naše škola nakoupila florbalky. Mě to bavilo, jen hole byly hodně krátké. A při dvou metrech se pořád ohýbat nebylo ono."

Přes Chodov ses „infiltroval“ i do dalších týmů, s Bohemkou jsi zažil Open Air. Stalo se tam něco zajímavého? Přeci jen tam rádi chodí fotbaloví ultras se světlicemi.
"Ano, díky spolupráci s Chodovem jsme byli i osloveni na zajištění prvního Open Airu. A opět to byla výzva, která se zvládla. Navíc díky tomu, že zajišťujeme fotbalové zápasy, tak bez problémů s tebou zmíněnými fotbalovými fanoušky."

Často chodíš i na „obyčejné“ domácí zápasy Chodova, kdo z našich hráčů je tvůj favorit?
"Já jsem závodně chytal ve fotbale, tak vždy mám blízko ke gólmanům a sleduji je. Navíc za Chodov hrál i Patrik Dóža, což je syn mé kamarádky. To byl opravdu TOP hráč."

Vím o tobě, že jsi také velkým fanouškem Viktorky. Ranní vstávání na domácí zápasy ti nevadí?
"Tento rok na podzim to bude moje 25. sezona. Když jsme ještě byli mladí, chodívali jsme na domácí zápasy rovnou z diskotéky. To byly krásné časy."

Má Viktorka na to se vrátit do nejvyšší soutěže?
"Určitě. Teď máme nového majitele, spolehlivého trenéra s celým realizačním týmem a skvělé fotbalisty. Jen okolí stadiónu bohužel doznalo výrazné proměny, která fotbalu uškodila."

Kondičním trenérem se tam stal náš bývalý kolega Karel Frýd, víš to?
"Akorát jsem to četl a pobavilo mě, jak je ten svět malý. Osobně jsme se ještě nepotkali, ale věřím, že to bude posila, která pomůže s návratem do nejvyšší soutěže."

Jaké máš plány do dalších let?
"No díky situaci, která teď vznikla, tak bude otázka bezpečnosti a zdraví opět na prvním místě. Uvidíme, jak se vše vyvine. My věříme, člověk je tvor společenský a bude se chtít potkávat s ostatními. A my se budeme snažit to co nejvíce umožnit a zpříjemnit."


Generální
partner

Partneři
klubu