Přestupová trasa Mladá Boleslav – Chodov znovu ožila! Z kádru velkého rivala a úřadujících superligových šampionů zamířil na Jižní Město Mikuláš Komárek. Elitní forvard schopný alternovat i v obraně s bohatými florbalovými zkušenostmi, které čerpal i ve Švýcarsku, a také solidní vyřídilkou. Přečtěte si obsáhlý rozhovor s poslední chodovskou posilou!

O čem byla řeč? Proč má stále ty nejvyšší ambice a první liga pro něj není řešení. Co mu na přestup na Chodov řekl Tomáš Pacák. Co zaznělo na schůzce s Markem Vávrou a jak se těší na kooperaci s trenérským týmem. Jak zvládá a bude zvládat náročnou práci Ernst & Young a co mu dalo angažmá ve švýcarském Usteru.

Nechal ses slyšet, že Chodov považuješ za ideální florbalovou destinaci. Zkus to prosím trochu rozvést, proč sis vybral Jižní Město

„Chodov jsem vždy považoval za organizaci s ambicemi podpořenou velmi kvalitním hráčským kádrem. I když v posledních letech lehce ustoupil z nejvyšších příček, stále hrál vyrovnanou partii se všemi týmy Superligy. Já jsem se lehce namlsal za poslední dva roky, v Boleslavi pocity vítězství byly denní chleba, a rozhodně bych od toho nechtěl upustit ani v následujících letech. Proto jsem zvolil Chodov, kde věřím, že se mi tohoto pocitu dostane.“

Prohraboval ses ale více nabídkami, mám pravdu?

„Je to tak, nabídek bylo více. Zájem ostatních týmů mě velice potěšil. Řešil jsem ale vždy jen jeden tým v daném okamžiku a prioritou se mi nakonec stal Chodov.“

Lasa z první ligy jsi nechal padnout k zemi. Stále máš ty nejvyšší ambice, že?

„Bylo možné si zahrát i první ligu. Já už jsem si ji jednou zahrál za Liberec, když jsem tam byl střídavém startu, a dokonce jsme ji i vyhráli. Mám na to tedy jen ty nejlepší vzpomínky, a tak bych to i chtěl nechat. Pro mě byla priorita na další sezonu hrát Superligu. Když už tomu člověk dává tolik času, tak to chce dělat na nejvyšší možné úrovni.“

Když se bude dařit, může s tím ruku v ruce jít třeba i případná reprezentace. Je to pro tebe téma?

„Obecně ohledně tématu „reprezentace“ mám trochu smíšené pocity.“

Pročpak?

„Mrzí mě, že to dospělo do fáze, že někteří chlapi nechtějí reprezentovat, i když by na to stále měli. Na druhou stranu dostávají šanci i hráči, kteří by tam asi normálně nebyli a ty to velmi posouvá dopředu. Je to na delší povídání a na to ses vlastně ani neptal… Já jsem vlastně nikdy žádnou pozvánku do mužské reprezentace nedostal, takže starosti neboli radosti s tím spojené jsem nikdy řešit nemusel. Ale pro každého sportovce je čest obléct národní dres, takže tuto kapitolu nechávám stále otevřenou a třeba mě to taky někdy potká.“

Kromě našeho sezení ses osobně protnul i s kapitánem týmu Markem Vávrou, sehrálo to také důležitou roli v tvém rozhodování?

„Miniho už znám spoustu let. Sledoval jsem ho, když jako „Pobožný střelec“ motal hlavy soupeřům na Poháru mistrů 2011. On ke mně pak možná trochu vzhlížel v letních přípravách, když jsme spolu pak nastupovali za áčko v Tatranu (smích). Navíc jsem ho občas během našeho společného angažmá vozil na tréninky a jelikož jsme ne vždy jeli včas, tak to bylo takové „Rallye Dejvice–Střešovice“. Naše schůzka byla spíš kamarádského charakteru. Jako správný kapitán mi samozřejmě poreferoval i o Chodovu, a to jen v tom nejlepším světle. Řekněme, že to byl takový poslední dílek v mé přestupové skládačce.“

I další kluky z naší kabiny dobře znáš, žádný aklimatizační problém nebude…

„Kluky samozřejmě znám, florbal je takový rybníček plný kamarádů. Někoho znám více a další rád poznám. Myslím, že v tomto by neměl být žádný problém. Co jsem slyšel, tak kabina funguje bez problémů, tak snad mě kluci mezi sebe vezmou.“

Povedou tě bývalí „tatraňáci“ David Podhráský, Milan Šindelář a Adam Štegl, těšíš se na to?

„V poslední době se z této trojice nejčastěji potkávám s Adamem, který měl i po návratu ze zahraničí krátkou epizodu v tatranském áčku, kde jsme si i společně chvilku zahráli. Dokonce jsem se s ním i letos v létě potkal na fotbalovém „sranda“ turnaji, což bylo velmi překvapivé a milé shledání. Samozřejmě nikoho, kdo mě viděl hrát fotbal, nepřekvapí, že ze vzájemného klání odcházel v roli poraženého (smích).“

Zajímá mě i zbytek realizačního týmu…

„U Dejva registruji historickou vazbu s Tatranem, ale mám ho spíše spjatého s Chodovem. Šindyho si pamatuji jako trenéra juniorů, ale pod jeho taktovkou jsem nikdy neúřadoval. Myslím si, že je to zajímavě složený trenérský tým a věřím, že mě zase o nějaký ten kousek florbalově posunou.“

Přestupová linka Mladá Boleslav – Chodov není úplně frekventovaná, jsi takový průkopník, souhlasíš?

„Je pravda, že pokud se přestupovalo mezi těmito celky, tak spíše v opačném směru. Je otázkou, jestli se v tomto ohledu dá mluvit o průkopnictví a možná ještě větší otazník visí nad tím, jestli mě někdo bude následovat.“

Jak vzal boleslavský GM Tomáš Pacák, kterému jsi osobně volal, že míříš na Chodov?

„Řekl bych, že s Pacim máme velmi vlídný vztah. Po sezoně jsme se dohodli na ukončení spolupráce v Boleslavi a měl jsem volnou ruku ve výběru dalšího angažmá. Takže když jsem mu volal, tak to vzal pozitivně a myslím, že chápe všechny okolnosti, proč jsem se k tomuto kroku rozhodl. Nakonec bylo i velmi rychlé vyjednávání mezi ním a Michalem Bauerem, za což mu také patří dík.“

Bydlíš v Karlíně, pracuješ na Florenci, odpadne ti dojíždění. To je také velký benefit, souhlas?

„Rozhodně to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem chtěl další rok hrát florbal v Praze. Téměř každodenní dojíždění do Boleslavi bylo velmi časově náročné, takže jsem rád, že mi tato nepříjemnost na další sezonu odpadne.“

Řekni mi trošku o tvé profesi, pracuješ ve špičkové poradenské firmě Ernst & Young, co máš na starost?

„Dá se říct, že se tam zatím stále rozkoukávám. Během posledního semestru vysoké školy jsem tam pracoval na částečný úvazek a od září mě čeká již plný zápřah. Druh práce se nezmění, ale už to nebude tak flexibilní. Jsem na oddělení consultingu, konkrétně se jedná o oblast energetiky. Máme klienty jak z Česka, tak zahraničí, takže práce je to velmi pestrá a výživná.“

Pro stejnou firmu pracuje i Tomáš Kafka, potkáváte se?

„Bolo v EY dělá forenzní služby, dokonce se již stal partnerem, což v korporátním překladu znamená, že už je dost velké „zvíře“. Ještě jsem neměl tu čest ho potkat na pracovišti, jelikož covid úřaduje i u nás, a proto se práce přesunula spíše do domácího prostředí. Předpokládám, že až se uskuteční nějaký celofiremní večírek, tak tam nebude chybět a budeme moci prohodit pár slov.“

Nebojíš se, když v září nastoupíš na fulltime, že kloubení s tréninkovým režimem na Chodově bude náročné?

„Vím, že kloubit florbal s plným pracovním úvazkem je složité, ale rozhodně to není nemožné. Několik hráčů tak funguje a věřím, že to zvládnu také. Již při působení v Boleslavi jsem chodil do práce a k tomu studoval. Když člověk bere florbal jako zábavu, tak se na něj ten čas hledá snadněji a takhle to já beru celou svou florbalovou kariéru.“

V loňské sezoně jsi mohl s Mladou Boleslaví slavit zisk mistrovského titulu, z týmového pohledu to nemohlo být lepší, že?

„Z týmového pohledu to bylo takové zadostiučinění za celé dvě sezony, kdy nám první přerušil covid a druhá se nám výrazně protáhla. Byli jsme všichni rádi, že se nám to nakonec povedlo dotáhnout do vítězného konce.“

A osobní stránka celé věci?

„Osobně se mi hrálo první rok v Boleslavi o něco lépe. Druhá sezona nebyla taky špatná. Vyzkoušel jsem si i hru v obraně, což mi zase dalo určitý jiný pohled na hru. Ale jak se celá sezona posunula a protáhla, tak to bylo velmi náročné a člověk se už občas musel hodně přemáhat a tím se z toho vytrácela taková ta radost ze hry. Za titul jsem velmi rád i z osobního hlediska a doufám, že to nebyl poslední.“

Takže dva roky ve zřejmě nejlepším českém klubu hodnotíš pozitivně, cenná zkušenost…

„Určitě. Dostal jsem se do klubu, kde všichni florbal berou vážně a snaží se ho dělat na profesionální úrovni. Florbalově mi to dalo hrozně moc. Nesmím zapomenout ani nové kamarády, které jsem na této štaci potkal.“

Pojďme prosím trošku do minulosti ještě. Máš za sebou i zkušenost s florbalem ve Švýcarsku, jak na to vzpomínáš?

„Švýcarsko byla taková studijně-florbalová dovolená. Odjel jsem tam na Erasmus, přesněji přes bilaterární dohodu univerzit, a při tom jsem si střihnul NLA za UHC Uster. Byl to sice jen půl rok, ale i tak jsem si to užil a rád na to vzpomínám. Dokonce jsem se podepsal pod historický úspěch Usteru a to postup do playoff.“

V Usteru je i po tvém odchodu horká česká stopa… 

„Ano, aktuálně tam vlastně budou nastupovat dva bývalí chodováci Paddy a Praži. Takže jsem rád, že Uster nezanevřel po mém působení na české hráče. Když se mě Praži ptal na Uster, tak jsem mu ho doporučil, věřím, že stejně by to udělal i on dnes.“

Jako člověka tě to tam také posunulo?

„Bylo to pro mě zase něco jiného a určitě mě to nějakým způsobem zformovalo a pomohlo v osobním rozvoji. Já jsem to měl ještě trochu okořeněno tím, že jsem tam chodil do školy, což byla taky zajímavá zkušenost. Rozhodně mě to posunulo kupředu a získal jsem určitý rozhled.“

Jazyk ses naučil?

„Já jsem tam povětšinu času komunikoval anglicky, jak ve škole, tak na florbale. Měli jsme v týmu ještě Švéda a Fina, takže tam byla angličtina na denním pořádku. Občas jsem tam i něco střihnul německy, měl jsem ji na gymnáziu, ale švýcarská němčina je ještě zase o trošku jinde a půl roku v mém případě na účast v recitační soutěži v Curychu nestačilo (smích).“

Zkus se na závěr trošku představit pro naše fanoušky, na co se mohou těšit?

„Já doufám, že se mohou těšit v další sezoně na spoustu vítězství, a to i díky mému přispění. Pokud se jedná o můj florbalový um, tak už to není tolik kličiček, jako jsem předváděl za mlada, ale určitě si v mé hře každý fanoušek něco najde. Pokud se jedná o záležitosti mimo hřiště, tak neodmítnu žádné pozvání na limonádu, případně na limonádu s pěnou.“

Tvoje ambice jsou tedy jaké?

„Moje ambice byly vždy ty nejvyšší. Rád se účastním zápasů, ale ještě radši je vyhrávám. Přišel jsem z mistrovského týmu a na to bych chtěl navázat. Nejsem moc na citáty, ale někde jsem zaslechl, že historii píšou vítězové.“

Co tě čeká v nejbližších dnech, kdy a jak se připojíš k týmu?

„Aktuálně ještě absolvuji poslední letní turnájek, ale po jeho skončení už bych se měl připojit k týmu a naplno se vrhnout do přípravy na nadcházející sezonu. Už mám po dovolených, takže očekávám, že mě nečeká žádná pohodička, ale dřina na trénincích, která na konci sezony snad přinese tu třešničku, kterou si všichni přejeme.“


Generální
partner

Partneři
klubu