Jak končil uplynulou bronzovou sezonu, tak i začne nový superligový ročník. S kapitánskou páskou na své paži. S Markem Vávrou jsme v maximálně otevřeném rozhovoru probrali dojmy z výjezdu do Švýcarska, přínos nových posil i jeho vlastní výkony. „Troufám si říct, že takhle špatně jsem tři zápasy v řadě za těch pět let na Chodově ještě nezahrál,“ vyprávěl upřímně elitní snajpr.

Chodov postrádající řadu opor na turnaji ve švýcarském Zugu uhrál v konfrontacích s Könizem, domácím týmem a Astrou Sarnen jediný bod. Herní praxe, utužení kolektivu, vyzkoušení nových mladých tváří ale klaplo na jedničku.

Odjezdu do Švýcarska předcházel pohár proti SKV, výhra 9:3, bezproblémový zápas?

„Při pohledu na výsledek a průběžné skóre třetin to tak vypadá, ale úplně bezproblémovým bych ho nenazval. Bylo znát, že je polovina srpna, na hokejkách to bylo syrové a neuspořádané, v obranném systému také máme také co dohánět. Naštěstí je pořád čas toto doladit.“

Šancí bylo dost, nový brankář Vinohrad Petr Musil čelil 40 střelám…

„Nechtěl bych nijak snižovat výkon Péti, ale, asi i díky spoustě nových zážitků ze Švýcarska, teď si úplně neuvědomuji, že by výrazně vynikl. Skoro bych řekl, že více nevyužitých vyložených šancí měly Vinohrady.“

V ostré akci jsi viděl i dvě posily, Martina Skřivánka (1+1) a Adama Balatku (2+0). Jak probíhá jejich aklimatizace?

„Oba dle mého zapadli do týmu skvěle, v zápase s SKV patřili oba k těm nejlepším. Martin dal ve svém prvním soutěžním startu náš první gól sezony, což se mi mimochodem podařilo tehdy také. Snad jich na Chodově zapíše stejně jako já, nebo i více (smích)!“

A Balatka skóroval hned dvakrát…

„Adama jsme k prvnímu gólu dotlačili trochu kolektivně, když jsme ho takřka přinutili jet nařízené trestné střílení, které s jistotou proměnil. Oba, mimo jiné, ukázali, že se svojí výškou a stavbou těla budou velmi nepříjemnými hosty v soupeřových rozích a brankovištích. Povedená premiéra!“

Následoval přesun do švýcarského Zugu. Kolik času cesta zabrala?

„Pocitově tak půl roku, tvrdými fakty asi čtrnáct a půl hodiny.“

To je síla. Jak sis ukrátil čas?

„Vzhledem k brzkému rannímu odjezdu jsem první dvě hodiny prospal. Po velmi překvapivé dvouhodinové zastávce ve vodáckém kempu v okolí Krumlova, kde jsme nádavkem řešili i defekt na autobuse, jsme s klukama rozehráli dlouhou partii vědomostní hry Desítka, na kterou jsem potom navázal asociačním fotbalem s jinou skupinkou. V mezičase jsem se už jen podivoval nad průběhem cesty a rozdával kokosovou buchtu, kterou jsem si doma vyprosil na cestu.“

Prostorný autobus, kam se vměstnali i junioři, nabízel pohodlí?

„Bus byl opravdu luxusní, a krom menšího poškození, které jsem už zmínil, byl v perfektním stavu. Nicméně díky vysokému počtu účastníků a celkovému času v něm strávenému bych o vyloženém pohodlí nemluvil.“

Ubytování v bunkru už jsi znal z působení v Tatranu, že?

„Samozřejmě, myslím, že jsem ho teď absolvoval potřetí nebo počtvrté.“

Jaké to bylo, nějaké trable s usínáním, pořádkem?

„Uznávám, že to asi není pro každého, ale mě osobně to vyloženě vyhovuje! Je tam příjemný chládek, což jsme velmi ocenili vzhledem k počasí, které v Zugu v těch dnech panovalo. Při usínání je tam opravdu tma, prostě ideální. S pořádkem jsme na tom byli trochu hůř, ale to není zásluha bunkru. Mám podezření, že někteří by udělali chaos i z pokoje v pětihvězdičkovém hotelu.“

Páteční zápas proti Könizu, úřadujícím švýcarským mistrům, skončil 3:10. Je to odpovídající výsledek? 

„Bohužel ano. Köniz na nás vlítnul, byl všude dřív, vyhrával osobní souboje… S tím by zápas ovládnul jakýkoli tým, natož úřadující švýcarský šampion. Dva góly jsme navíc dali z přesilovky, takže ten rozdíl v aktuálním rozpoložení byl opravdu nelichotivý.“

S áčkem neodcestovalo několik opor (Ondrušek, Bauer, Maxa, Majer), to se také projevilo, ne?

„Rozhodně, shodou okolností to jsou čtyři ze šesti reprezentantů dospělých kategorií, kterými Chodov disponuje. Takže by bylo šokující, kdyby se to neprojevilo. Ale když to vezmu z druhé strany, tak to dalo možnost ukázat se mladším hráčům, a trochu vyladit taktickou připravenost nových hráčů, což nám teď před sezonou velmi pomůže. V obou případech si myslím, že se turnaj docela povedl, výsledkům navzdory.“

Pozdní start utkání, 20:15, tebe osobně nějak ovlivnil?

„Spíš ne, na podobné časy jsem zvyklý i z ligových zápasů ve všední dny… Myslím si ale, že jsme celkově byli již před startem úvodního zápasu docela unavení. V úterý jsme skončili zápas ve čtvrt na jedenáct večer, druhý den do práce, na trénink, a ve čtvrtek ona strastiplná cesta od šesti od rána do Švýcarska… Tam v pátek ráno trénink, vcelku dlouhé cesty pěšky na oběd a na halu ve velkém vedru pod spalujícím sluncem… Nakonec zápasy ve slušném tempu v hale, kde se po deseti minutách zápasu dal bez přehánění ždímat dres. Pro letní přípravu ideální, pro bezchybné a precizní výkony na hokejce už méně.“

Jediný bod jsme uhráli proti Zugu, remíza 6:6.

„V hodně směrech podobný tomu s Könizem. Hodně jsme chybovali s míčkem, neřešili většinu situací ideálně, a díky tomu pak nakonec víc běhali než hráli. Výrazně lépe jsme si alespoň počínali v osobních soubojích. Podržela nás třetí lajna, a zejména bych vypíchnul dva individuální výkony.“

Povídej…

„Výkon nejstaršího hráče na soupisce, mého bratra Tomáše, a jeho mazané řešení standardky, o kterém sní vždy, když se mluví o zahrávání podobných situací. A pak samozřejmě dvougólového střelce Matyho Netrefu, který celkově na turnaji zahrál velmi dobře a většinu situací řešil s mnohem větším klidem, než tomu bývá “doma” na trénincích.“

Viděl jsem fotky z následného nočního programu, co se dělo?

„V první řadě se jednalo jen o večerní program, to je potřeba říct… Místní hokejový klub, za který momentálně hraje i náš reprezentant Honza Kovář, vyhrál svůj druhý titul v historii, ten první se datuje, tuším, do roku 1972, takže to byla velká událost. Paradoxně náš bunkr ústil k hokejové hale, u které z druhé strany byl vystavěn celý areál oslav s pódiem, občerstvením a podobně.“

Nad hlavou si na jedné z fotografií třímal vítězný pohár, kde ses k němu nachomýtl?

„Jednu z atrakcí v areálu tvořil právě koutek s pohárem, který byl k dispozici pro focení fanoušků, a protože jsme se rozhodli, že budeme chvíli opravdu fanatickými fanoušky, tak nám něco takového nemohlo ujít.“

Závěrečná porážka od Astry Sarnen 1:2 asi mrzela, že? Končit výhrou by cestu zpět vylepšilo…

„To rozhodně ano! Kdybych měl postupně shrnout celý zápas, tak jsme snad ve třetí minutě obdrželi gól po jediném nedostoupení soupeře, pak jsme padesát minut tlačili, proměnili jedinou šanci snad ze třiceti možností, a pak jsme udělali jeden námaz při rozehrávce a bylo hotovo. Zápas blbec. Ocenil bych ale výkon brankáře Hódi v tomto zápase, kdyby s takovým zaujetím chytal i na tréninku, tak už je výkonnostně úplně jinde…“

Obecně turnaj hodnotíš jak?

„Extrémně fyzicky náročný turnaj, ve kterém naší největší slabinou byla nešikovnost na hokejkách a špatné řešení jednotlivých situací směrem dopředu. Myslím, že jsme udělali velký pokrok v systému, jakým chceme v sezóně hrát. A nepodceňoval bych ani důležitost toho, že jsme spolu mohli strávit trochu víc času v mimoflorbalových kulisách."

Kromě herní praxe jste tužili kolektiv…

„Já jsem, pro někoho možná překvapivě, docela velký introvert, takže spoustu společenských situací čtu jen s obtížemi nebo rovnou špatně. Ale řekl bych, že se to povedlo. Všichni nováčci z řad juniorů už s námi drahnou dobu trénují, takže tam žádnou větší bariéru nevnímám, byť by klidně mohli být průbojnější jak na hřišti, tak i v kabině… A hráči, kteří přišli z jiných klubů, jsou už vyzrálé osobnosti, kteří se navíc nějakou dobu v dospělém florbale pohybují, ti se dle mého osmělili velmi rychle.“

Svoje výkony jsi viděl jak?

„Já bych se hrozně rád vychválil, ostatně víš, že by mi to nedělalo nejmenší problém. Ale bohužel, tentokrát by mě hanba fackovala! Na hřišti jsem se necítil vůbec komfortně, jediný gól jsem dal z přesilovky, spoustu šancí jsem trestuhodně zahodil, a ani si nemohu vzpomenout na nějakou, kterou bych vytvořil pro své spoluhráče. Troufám si říct, že takhle špatně jsem tři zápasy v řadě za těch pět let na Chodově ještě nezahrál!“

Dál tým povedeš jako kapitán, těší tě to?

„Hrozně moc! Zní to jako klišé, ale opravdu si té volby trenérů považuji. Možná by trochu lepší bylo, kdyby si mě zvolili sami spoluhráči, navíc jednohlasně, tak jako před lety Martina Koutného, kterého jsem nevolil snad jen já - a nevolil jsem ani sám sebe, kdyby to náhodou někoho napadlo… Ale zatím aspoň nevytáhli na halu s pochodněmi a vzpourou na rtech, to mi prozatím stačí.“

Tvým asistentem bude Ondřej Vošta, za mě správná volba, souhlas?

„Jednoznačně! Ondra je fantastický kluk, který se nevyhýbá žádným problémům a vždycky, za všech okolností, dělá maximum pro tým. Upřímně řečeno, směrem k fungování týmu a komunikaci dovnitř našeho kolektivu je větším kapitánem v pravém slova smyslu než já. Trenéři mě asi vybrali, a teď spíš hádám, kvůli mým herním zkušenostem, které se snažím předávat dál. Kvůli tomu, že trávím víc času na hřišti při klíčových momentech, a mohu třeba snáz komunikovat se sudími… Takhle to vnímám.“

Letní příprava se blíží svému cíli. Pod novým koučem proběhal zdárně?

„Hodnotím ji jen pozitivně. Je vidět, že to Martin má nachystané, že se nám, vzhledem k dohodě s klubem, může věnovat relativně kdykoli, a podstatně individuálněji. Velmi oceňuji, jak rychle se naučil kdo je kdo, kdo je v čem silný, jaký přístup má ke komu zvolit. To od člověka mimo florbal není samozřejmostí, a když si vezmu, že se mu tam točili hned tři kompletní kádry dospělých kategorií, navíc v různé časy… Klobouk dolů! Odbornou část si nedovoluji nijak kvalitativně srovnávat s Mikym, možná to má Martin laděné víc do rychlosti a kardia, oproti větší síle u Mikyho? Oběma ale mohu s klidným srdcem říct, že odvedli/odvádějí super práci.“ 


Generální
partner

Partneři
klubu