Poslední kolo ženské Extraligy stihly lvice takzvaně za pět minut dvanáct. V neděli večer hostily před prázdnými tribunami v rámci 5. kola pražské rivalky Fbš Bohemians. Klokanky se zatím nenacházejí v optimálním rozpoložení a výrazně nepomohla ani výměna trenéra, přesto na chodovské ženy nečekal lehký duel. Všichni lidé v hale navíc mysleli na to, že od pondělí platí dle vládních nařízení zákaz sportovních aktivit a nikdo tak neví, kdy se florbal a další sporty znovu rozeběhnou. V nejhorších scénářích se již mohlo jednat o konec celé sezony.

Lvice si od začátku šly za vítězstvím a postupně dokázaly navyšovat náskok, na který soupeřky neuměly odpovědět. Po třech třetinách se ukazatel skóre zastavil na stavu 6:0 pro Chodov a brankářka Jana Christianová si tak připsala vychytanou nulu. Podle chodovských tradic na ní čeká jako odměna čokoláda. Tento výsledek navíc znamená, i díky překvapivému zaváhání Tatranu, posun až na třetí pozici tabulky.

A právě gólmanská opora lvic a reprezentačního výběru se rozpovídala o pocitech v duelu s Bohemians, motivaci a možném klání s ministrem.

Christi, na co si myslela před utkáním s Bohemians?

"Musím říct, že jsem měla hrozně zvláštní pocity, protože jsme všichni nevěděli a stále ještě nevíme, na jak dlouho tahle pauza bude a jestli se sezona vůbec dohraje, ať už v jakémkoliv formátu. Šla jsem do toho tedy s tím, že si to chci primárně užít, i když to bylo velmi zvláštní. Jak říkám, nevíme, zda to nebylo naposledy."

Za svou kariéru si nastupovala právě za klokanky, ale i v Herbadentu, tedy nynějším Startu.. vnímáš tyto soupeře stále trochu jinak?

"Když chytám konkrétně proti Bohemce občas mívám takové stavy, že když vidím zelenobílý dres, tak si říkám „jó, dobrý, to jsou naši.“ Pak si ale téměř hned uvědomím, že už to není asi osm let pravda. Takže je to někdy lehce zvláštní, obzvlášť když na mě chtějí střílet. Ta nostalgie tam stále je, přeci jenom jsem tam strávila dětství a mládí, takže ty vzpomínky a lidi tam pořád jsou. Donedávna jsem měla na Děkance ještě velký plakát. (smích)"

A co jste si řekly před samotným začátkem?

"Napadá mě hláška, co řekla Karolína Suchá u branky: „Myslete na to, že to je, jak když začnou hrát v rádiu vaší oblíbenou písničku a vše se rozjede. Je možné, že to je náš poslední zápas, tak si to pojďme užít na plno.“ To nás nahecovalo, jen je smutné, že vážně nevíme, co bude dál."

Na co jste si chtěly dát největší pozor?

"Bohemka je každopádně velmi nepříjemný soupeř. Chtěly jsme se zaměřit na jejich nejlepší hráčky a na to, aby nedostávaly moc prostoru a příležitostí k zakončení. A to se nám celkem povedlo."

V průběhu duelu si musela předvést pár těžkých zákroků, přesto se ti povedlo udržet čisté konto. Jsou pro tebe zápasy s nulou v zádech velkým potěšením, nebo máš radost hlavně z čokolády, kterou dostaneš?

"Já vychytávám nuly zásadně jen pro čokolády. To je ta největší motivace. (smích)"

To jsem si myslela.

"Ne teď vážně. Popravdě jsem nepředpokládala, že bych tu nulu měla, takže je to příjemné překvapení, ale nějak si na tom nezakládám. Je pro mě důležité hlavně to, že jsme splnily očekávání, které jsme od zápasu měly a ta nula je taková třešnička pro celý tým za všechny ty tréninky. Ujistilo nás to taky v tom, že to vede dobrým směrem a že se ta dřina vyplácí."

A co říkáš na ten moment, kdy jsi vytasila efektivní zákrok ala fotbalová hlavička, který utkvěl asi všem v paměti.

"Já jsem popravdě ráda, že si z toho zápasu něco pamatuji, protože jsem před tím po jednom zákroku zůstala na zemi a mám pochroumanou asi polovinu těla. Ta hlavička ale upřímně je pro gólmana tím nejjednodušším zákrokem. V podstatě se nemusí vůbec snažit a ví, kam to zhruba letí. Navíc to ani nějak nebolí a dobře to vypadá, je to tedy asi vůbec nejefektivnější."

Celkově tedy duel skončil vcelku jednoznačně 6:0, panovala v šatně spokojenost?

"Splnily jsme vše, co jsme si řekly, takže ano. Je strašně důležité, že jsme se takhle před tou pauzou dostaly do takového klidu a můžeme teď ten čas využít k tomu, abychom znovu vypilovaly fyzičku. Hlavně ale víme, že jdeme tou správnou cestou a budeme se dál vyvíjet. Navíc jsme teď přeskočily v tabulce Tatran a jsme na hezké pozici, s tím se nám budě běhat lépe. (smích)"

Máte nějaký plán na tuto pauzu?

"Konkrétní rozpis ještě nemáme, ale už bylo nám řečeno, že se musíme nadále udržovat. A s tím nejde jinak než souhlasit. Mělo by to ale být nějakou zábavnější formou, aby to nebylo jen striktní běhaní a bavilo nás to. To je asi nejdůležitější."

Již mnohokrát byly zmíněny změny v týmu, ty jsi teď úplně nejstarší členkou kádru. Cítíš, že se změnila tvoje role? Ba dokonce to, že by na tebe byla kladena větší zodpovědnost?

"Když se podívám na tu soupisku, tak bych pomalu mohla být pro některé hráčky maminka. Občas taky zazní něco jako „máma Christi.“ (smích) A to je docela posun od dob, kdy jsem bývala nejmladší, to i třeba v Bohemce. Ale ano, člověk cítí tu zodpovědnost a to, že se na něj ty hráčky dívají trochu jinak. Očekávají ode mě nějaké chování a to, že půjdu týmu příkladem. Doufám, že to splňuji. Jinak musím říct, že jsem s týmem opravdu spokojená, i když se velmi obměnil. Jsou tam skvělé hráčky, které jsou ale i skvělé lidsky a mám si s nimi co říct i mimo hřiště. Vážně jsem ráda, že toho jsem součástí."

Jsou pro tebe novým impulsem a další motivací?

"Ano, protože se musím pořád vyrovnávat mladším a mladším, moje tělo je starší a starší a tím je to těžší a těžší. (smích) Takže určitě, je to pořád motivace a stále přichází noví lidé, ale i ty nároky na mě jsou aktuálně vyšší. Tým se na nás s Hanou Ranochovou spoléhá mnohem víc, přeci jen není teď tak zkušený, jako byl v minulých letech. Tlak tedy cítíme, ale řekla bych, že si to užíváme, protože v takové pozici jsme ještě nebyly."

Je taky pravda, že váš brankářský tandem je teď nejstarším článkem týmu.

"Máme trochu vysloužilé gólmany no. (smích) Bereme to ale se srandou, mladší už nebudeme."

Máš před zápasy nějaké rituály, nebo jak probíhá tvoje příprava na soupeře?

"Rituály už asi vyloženě ne, kromě toho, že políbím masku. S postupem času to vypouštím. Snažím se teď připravovat za prvé psychicky a za druhé si trochu prostudovat daného soupeře. Kouknu se třeba na videa, kam střílí jejich nejnebezpečnější hráčky a tak."

A hlídáš si během sezon svoje brankářské statistiky, přeci jen jsi většinou v úplném popředí, nebo na pomyslných stupních. Z čehož samozřejmě v souvislosti s výkony následně plynou ocenění. Kolikrát že už jsi vyhrála anketu o nejlepší gólmanku?

"Myslím, že šestkrát. Nejsem si ale jistá. Statistiky si nehlídám, většinou mi to někdo připomene. Rozhodně by mi ale někdo řekl také to, kdybych byla třeba až ve druhé desítce, to bych musela asi zabrat. Každopádně důležité to pro mě není."

Mimo florbalové mantinely a haly si velkým milovníkem motorek, jsou pro tebe tím největším odreagováním?

"Určitě jo, ale problém je trochu v tom, že je to odreagování především na léto, kdy není sezona a nehraje se. Protože samozřejmě, člověk může jezdit hlavně v tom teplém období a musím si tak najít ještě nějaké odreagování na zimu."

A co třeba šachy, nebo nějaká taková hra?

"Tak šachy nejsou úplně můj obor. Slyšela jsem ale, že pan ministr Prymula je velký šachový nadšenec, tak ho asi vyzvu na souboj a při té příležitosti se ho zeptám, kdy chystá znovu otevřít haly. (smích)"


Generální
partner

Partneři
klubu