Opravdu nabitý program měly chodovské ženy v posledním týdnu. Nejprve se ve čtvrtek střetly v dohrávce 6. kola s Mladou Boleslaví, proti které dokázaly uspět 5:2. Následně je během víkendu čekaly hned další dva duely proti brněnským celkům. Tento pomyslný dvojboj již lvice zažily a stejně jako minule si ze soubojů proti Bulldogs a Židenicím odnesly plný bodový zisk. Buldočky v hale na Jižním Městě utrpěly porážku 2:9 a židenické florbalistky na domácím hřišti prohrály 1:6. Lvice tak potvrdily svou příslušnost mezi špičkou ženské Extraligy a nadále mohou pomýšlet na konečnou 2. příčku po základní části.

Nejlepší hráčkou domácího klání s Bulldogs se stala Mária Havlíčková. Stále ještě devatenáctiletá obránkyně patří po velké obměně kádru mezi klíčové hráčky a svými výkony si vysloužila i pozvánku do ženské reprezentace, za kterou se již stihla představit například ve Federálním derby. Před sebou stále ještě má odkládaný šampionát juniorek, byť je tu velké riziko co se týče uskutečnění akce. Vyjma florbalu je Mája proslulá také tetováním. „Je to zatím koníček, časem bych se tomu ale chtěla rozhodně věnovat,“ říká.

Jak se cítíš po víkendovém dvojboji proti brněnským týmům?

Cítím docela dost únavu. Ta situace není úplně jednoduchá, tenhle víkend patřil rozhodně mezi ty náročnější. Myslím si, že až budeme v plné sestavě a přestane tohle nahuštěné období s velkým počtem zápasů, tak to bude asi smysluplnější. Do toho ještě čtvrteční dohrávka s Mladou Boleslaví, takže toho bylo víc, než bych si přála. Hlavně fyzicky to teď je opravdu náročné, přeci jenom je rozdíl mezi ženami a muži, přičemž opačné pohlaví se s tím dokáže asi lépe popasovat než my.”

Takže tři zápasy ve čtyřech dnech už byly trochu příliš.

Jak se to vezme, ve finále asi jo. Cestování v týdnu není nikdy moc příjemné, ačkoliv Boleslav není tak daleko. V pátek jsme navíc měly trénink, takže jsme neměly ani volno a čas na případnou regeneraci. Celkově bych ale řekla, že jsme ty tři duely zvládly dobře.”

Po pár dnech jste se tak utkaly znovu s Boleslaví, ten čtvrteční zápas opět nabídl docela vyrovnanou bitvu. Od nováčka ligy sympatický výkon.

To určitě. Boleslav není jednoduchý soupeř. V kádru má šikovné mladé hráčky a zatím jim chybí asi hlavně jen ty zkušenosti. Čím víc jich nasbírají, tak o to budou silnější. Každopádně ten první zápas na Jižním Městě byl docela nepříjemný, protože nám těsně před zápasem objevily u tří obránkyň pozitivní testy a my tak musely hrát na dvě obrany. U nich v tom druhém duelu jsme hrály lépe, takže ten zápas v Boleslavi byl z naší strany rozhodně povedenější.”

Ten první vzájemný střet byl možná vůbec tím nejméně povedeným v aktuální sezoně. Souhlasíš?

„Dalo by se říct, že ano. Přišlo mi, že jsme na zápas tak celkově nebyly moc připravené. Navíc nám odpadly tři hráčky ze sestavy a ty otázky, jestli budeme hrát nebo ne, tomu moc nepřidaly. Spíš soupeřky se přikláněly k odložení. Nicméně musely jsme se s tím popasovat, že ten zápas je tady a teď a my potřebujeme vyhrát.“

Sama si zmiňovala variantu sestavy, kterou jste teď musely použít, tedy dva obranné páry a tři útočné formace. Jak vám to vyhovovalo?

„V tomhle ohledu je to složitý. Při hře na dva obranné páry jste na hřišti téměř pořád. Každé střídání je ale jiné a každý útok chce něco trochu jinak. Přeci jenom my obránci nejsme Džini, abychom vyplnili všechna přání útoku. Snažíme se ale vždycky domluvit a vyhovět si navzájem.“

V sobotním utkání s Bulldogs jste dokázaly zvítězit 9:2, šance jsme ale viděli na obou stranách a soupeřky uměly zahrozit.

„Samy jsme si to docela komplikovaly. Měly jsme rozhodně odehrát lepší zápas. To množství šancí, které jsme neproměnily a naše chyby se docela nasčítaly. Buldočky navíc vysoko napadaly, a i to nám dělalo problém. Namísto toho, abychom je jednoduše přehrávaly dlouhýma nahrávka, jsme si zbytečně vše ztížily. Od druhé třetiny si ale myslím, že se hra docela změnila. Brňanky mezi sebou mají pár opravdu šikovných hráček, které jsou technicky dobré, umí ohrozit branku a kvalitně zakončit, ale nám se je právě poté docela dařilo eliminovat. Pak jsme plnily věci, které jsme si řekly a ve finále jsme docela spokojené.“

Ty sis připsala docela zajímavou branku, když se ti v přesilové hře povedlo skórovat relativně nerazantní střelou pár čísel nad palubovku, a dokonce si hostující brankářce takzvaně nasadila jesle. Bylo to chtěné?

„Já nejsem úplně v přesilovkové formaci, ale ta situace nastala z dostřídávání. Já a Vaness jsme spolu dlouho tvořily obrannou dvojici a pořád si na hřišti dost rozumíme, takže z toho to vlastně vyplynulo. Každopádně před bránou nikdo sice nebyl, ale já jsem si v tu chvíli říkala, že to prostě zkusím. Takže jsem si trochu potáhla míček a ono to vyšlo. (smích) Původně jsem ale počítala s tím, že by to někdo z holek mohl spíše dorazit. Rychlá střela tahem takhle do spodní části branky je vždycky nebezpečná a asi nikdy nic nezkazí, obzvlášť od obránců. Jesle dobrý.“ (smích)

Můžeme říct, že to bylo docela na efekt. (smích)

„Já bych to nazvala velkým štěstím.“

Navíc to byl docela kontrast s množstvím tutovek, které se naopak neujaly.

„Snažíme se to teď dost trénovat, protože především v prostoru před brankou chceme být hodně nebezpečné. Říkáme si pořád, že kdykoliv někdo střílí, tak další musí clonit a být připraven na dorážku. Hodně extraligových týmů má šikovné gólmanky a bez toho, aniž bychom je trochu otravovaly, by ty branky padaly těžko.“

Následně vás čekal výjezd do Brna a utkání se Židenicemi. Hlavně herní obraz mi přišel docela podobný tomu minulému vzájemnému střetnutí, které jste rozhodly až v závěrečných minutách. Viděla jsi to stejně?

„Ten první zápas v Praze mi přišel od nás docela opatrný. Věděly jsme, že Židenice jsou dobré, hrají jednoduchý florbal s nebezpečným napadáním v systému 1-2-2 a v tom jsou opravdu nebezpečné, z čehož pak taky plynulo to vyrovnané utkání. Taky jsme před tím nedokázaly správně využít nabízené prostory na hřišti a proměňovat šance, což nás stálo dost sil. Každopádně si myslím, že jsme si z toho vzaly ponaučení a v neděli jsme hrály lépe. Šly jsme do utkání s respektem, ale věděly jsme, že jsme si přijely pro výhru a že ty tři body do tabulky potřebujeme. A ve výsledku jsme si udělaly hezký výlet do Brna.“

Asi se shodneme na tom, že nejdůležitější byly vaše tři slepené góly, které padly vesměs ve 33. minutě zápasu.

„Určitě jo. Židenice s námi do té doby hrály naprosto vyrovnané utkání, skóre bylo 1:1. Pozitivně hodnotím to, že jsme se dokázaly gólově prosadit jen my. (smích) Sice ten vlastňák od Vaness byl opravdu smolný, ale naštěstí si z toho nic nedělala. Prostě to se občas stane. Ale ty tři branky rozhodně překlopily vývoj na naši stranu.“

Do konce základní části už vám mnoho zápasů nezbývá, vyjma dohrávek vás čekají už jen souboje proti Jičínu a Olomouci. Jaký je podle tebe aktuální ročník?

„Základní část jsme sice měly rozdělenou na dvě poloviny a v podstatě tři měsíce jsme nehrály vůbec nic, což bylo hlavně náročné po psychické stránce. Navíc jsme nevěděly, co bude dál a některé hráčky se na chvíli přesunuly do zahraničí. Nicméně si myslím, že je super, že jsme vůbec měly možnost hrát. Ze začátku jsme asi ani moc nepočítaly s tím, že bychom po tak výrazné obměně kádru dokázaly hrát ve špičce. Obzvlášť když některé holky hrají svou první sezonu v Extralize. Ukazujeme ale, že na to máme a že Chodov je i teď hrozba pro soupeře. Ty dohrávky nás ještě čekají s Ostravou a Tatranem, ale myslím si, že když budeme dělat to, co máme a umíme, tak bychom mohly skončit na konečném druhém místě. I když třeba minulý zápas proti Tatranu nám vyloženě nesedl, ale máme na to, abychom je teď porazily. S Ostravou chceme minimálně napodobit výkon z prvního vzájemného klání.“

Kromě Extraligy je pro tebe pořád aktuální téma šampionátu juniorek, které by se mělo zanedlouho uskutečnit ve Švédsku. Jak to s holkama prožíváte?

„Samozřejmě si s holkama dost přejeme, aby se mistrovství odehrálo. Tak strávily jsme v tom cyklu už tři roky a ten cíl zatím stále chybí. Ten loňský vývoj nás dost zasáhl, ale po oznámení nového termínu jsme zase měly větší motivaci. Každopádně zatím není nic jisté, ale doufáme, že bude a my ukážeme, jak kvalitní kádr máme. Na druhou stranu, pokud nebude, tak to nebude znamenat konec našich hráčských kariér a motivace. Ale hlavně psychicky to je náročné.“

Mimo to jsi relativně nově také tváří Fat Pipe, jak si zatím užíváš roli ambasadorky?

„Beru to jako skvělou příležitost. Tu nabídku jsem dostala v podstatě jako dárek k Vánocům a vůbec jsem to nečekala. Jsem za to ale maximálně ráda, protože mě baví propagace a zakládám si třeba i na mém instagramovém profilu. Fat Pipe je značka, která se neustále posouvá a asi je u některých lidí pořád trochu podceňovaná. Ale ty věci jsou super.“

Mnoho lidí si tě taky spojuje s tetováním. Je to činnost, ve které si se doopravdy našla?

„Souhlasím. Tetování je dneska už i takový módní doplněk. Lidi chtějí kolikrát třeba jen nějaký symbol, nebo číslo, ale vážně mě to strašně moc baví a je to něco, k čemu jsem asi déle směřovala. Chyběla mi ale nejdřív odvaha, jelikož jsem nevěděla, jestli mi to vůbec půjde. Každopádně zatím to mám postavené tak, že se věnuji i škole a sportu. Tetování je zatím koníček, časem bych se tomu ale chtěla rozhodně věnovat.“


Generální
partner

Partneři
klubu