Hodně váhal, zda si COVID pauzu zpříjemní ve Švédsku, nebo zvedne hozenou finskou rukavici. Petr Majer zvolil B variantu. Dobře udělal, zatímco jeho tři spoluhráči z Chodova už jsou zpět v Praze, jelikož v Partille si kvůli nařízení vlády a následnému „lockdownu“ ani pořádně nevybalili, on žije sen. O víkendu v prvním utkání za U-21 Westendu vstřelil premiérový gól, na tréninku poznal seniorské reprezentanty, dal s nimi řeč. Klub se o něj stará skvěle, všechno šlape. „Je to jiný svět, snažím se užít každou chvíli,“ vyznal se 17letý kanonýr, který letos debutoval za mužské áčko v Superlize.

POSLECHNĚTE SI 9. DÍL PODCASTU BARI & DEJV

Co odchovanec Plzně zatím ve Finsku zažil? Jakou nejlepší radu dostal? Čím se tamní florbal liší od českého? A čeští hráči od těch finských? Jak tráví volný čas a zvládá šest tréninků v týdnu? Proč mu nevoní sauna a nechce dostat žádnou pokutu? A jaké jsou jeho plány vzhledem k „tání“ COVID opatření v Česku? To vše jsme probrali v obsáhlém rozhovoru.

Na začátku si tě trošku vyzkouším. Víš, co znamená Heimo?

„To bylo podle mne úplně první finské slovíčko, které nás učili. Znamená kmen a je to přezdívka klubu, nikdo mu zde neřekne jinak.“

A příběh o Kovbojích a Indiánech, který se pojí ke vzniku Westendu, znáš?

„Přiznám se, že jsem o tom vůbec nevěděl, ale v pondělí mi to vysvětlil trenér a činovník klubu Juha Seppä. Na začátku si tři bratři založili v Espoo dva kluby, Indians a Cowboys. Vznikla velká rivalita, ve které byli více úspěšní Indians. Poté ale oba týmy sestoupily a bratři rozhodli, že se spojí a nechali jméno Indians.“

Hezky, smekám! Pojďme na hřiště, první zápas, první branka, výhra 4:3 nad SPV. Gratuluju! Jak padla?

„Vyšel nám signál z rohu, který mě naučili kluci v autobusu. Z následné střely se odrazil míček za bránu, který jsem si tam našel a poté se nějak obtočil kolem a poslal to brankáři nad rameno na bližší tyč. Kluci mi hned běželi pro míček na památku.“

Co s ním uděláš, budeš pinkat na pokoji?

„Zatím ho mám v tašce, ale určitě si ho někde vystavím.“

Hrál jsi ve třetí formaci, jaké byly pokyny od trenéra směrem k tvému útoku?

„Trenér dává všem obrovskou volnost. Je vidět, že kluci jsou na to zvyklí. Před zápasem jsme si sami sedli a řekli si, že pokud budeme dobře bránit, tak určitě nějakou branku dáme. Dokonce mě překvapilo, že jeden spoluhráč z lajny měl sestřih situací, které je potřeba zlepšit. To jsem v Česku nezažil.“

Zapojil tě, mluvil na tebe anglicky?

„Ano. Každý tady umí perfektně anglicky. Přesto jsem se musel naučit pár finských slovíček pro komunikaci na hřišti. Například pravá a levá, abych věděl, co křičí obránce zezadu. Ale jsem hrozně moc vděčný, jak mi v tomto směru kluci pomohli.“

Upozornil vás kouč, že jste šmikli výjimečný tým? SPV je v kategorii U-21 úřadujícím mistrem.
„Trenér se zmínil, že jsou opravdu dobří už ráno u autobusu. Ale jako první jsem to věděl od Sebastiana Roda, který s námi letěl do Finska, a měl namířeno právě do SPV. Byl si velmi jistý, že nemáme šanci, o to je výhra lepší. Ale musím uznat, že hráli opravdu dobře, kdybychom neměli v bráně finského juniorského reprezentanta, tak by výsledek možná vypadal jinak.“

Jaké soutěž finská U-21 vůbec je, jak bys mi ji popsal?

„Když jsem letěl do Finska, tak jsem si myslel, že to bude něco mezi naší juniorskou ligou a Superligou. Ale teď si myslím, že to má mnohem blíže k Superlize, většina finské juniorské reprezentace hraje právě tuto soutěž, což je pro ně skvělé.“

Takže by průměrný superligový tým měl s U-21 Westendu problém?

„Určitě nechci říct, že jsou obě ligy na stejné úrovni. Řekl bych, že Superliga je mnohem více o zkušenostech, taktice a osobních soubojích. Tady ve Finsku padá více branek z brejků a po individuálních akcích. Určitě by bylo skvělé tento U-21 mezistupeň realizovat v České republice, protože si myslím, že by českému florbalu pomohl.“

Co konkrétně pro tebe bylo na place nejsložitější?

„Určitě „systém“ v Indians. Když nám poprvé ukazoval trenér obranu, zabralo to jen necelou půl minutu. Proč? Protože zde nehrají žádný konkrétní systém. Hrají si to tak, jak to cítí. Jedna situace se dá vyřešit dvaceti způsoby. Dokonce máme trenéra, který působí u finské juniorky a vždycky, když jsem se ptal, jak co mám udělat, odpověděl mi: It‘s up to you! Takže jsem si musel zvyknout nad vším tolik nepřemýšlet a udělat to tak, jak se mi to zdá správné.“

To zní jako příjemný freestyle. Řekni mi ještě prosím, co náročné cestování?
„Po pravdě jsem to čekal mnohem horší. Vstávání v šest ráno a pak pět hodin autobusem, zápas a návrat někdy o půlnoci. Ale je vidět, že cestují často, tak to mají vymakané. Několik dní předtím jsme měli přesný rozpis cesty včetně toho, kdy a kde budeme zastavovat. Na oběd jsme stavěli v nějaké typické finské restauraci, kde jsme si mohli nabídnout od masových kuliček až po sobí maso. Takže cesta v rámci možností dobrá.“

Soba jsi ochutnal, nebo ne?
„Neochutnal, nevypadalo to moc lákavě. (smích)“

Srabe! Nějaký nováčkovský rituál proběhl?
„Ano. Nejdříve nás na prvním tréninku představili celému týmu a moji přezdívku přeložili do finštiny jako Majakka. A cestou na zápas nás zástupce týmu před všemi přivítal a představil nám týmová pravidla a pokuty.“

Jak jsou vysoké?
„Ve srovnání s tím, co máme na Chodově, velmi vysoké. (smích) Tak doufám, že se jim snad úplně vyhnu. Peníze půjdou prý na oslavu našeho příjezdu, jak jinak než v sauně.“

Tu máš prý i na bytě, už jsi ji navštívil?

„Upřímně, nejsem toho velký fanoušek. Takže jsem to ještě nevyzkoušel, ale ještě není všem dnům konec. Ale co jsme se dozvěděli, tak tady ve Finsku je to naprostý standard. Zatím saunu využívám jako telefonní budku.“

Součástí tvé přestupové dohody bylo i trénování s prvním týmem Westendu, za sebou máš zatím jeden trénink. Jak probíhal?

„Byl to střelecký trénink zaměřený na dlouhé přihrávky a střelu z první. Prostě hodně běhání a střel. O ničem jiném prý ten florbal není. (smích)“

Jak tě chlapi přijali, mluvil na tebe někdo?

„Všichni k nám byli vstřícní a chválili za každý gól. Nejvíc s námi mluvil asi Miikka Kareinen. Vysvětlil nám každé cvičení a ptal se, jestli víme, proč to děláme.“

Největší hvězda týmu je dvoumetrový útočník Aero Astala, pátý hráč kanadského bodování. Co jsi na něj říkal?

„Má perfektní techniku a přehled. Jeho rozsah rukou je velký a umí s tím velmi dobře pracovat. Zároveň si před námi nehrál na superstar. Hned, jak jsme přišli, se nás zeptal, jak se máme, a přivítal nás. Je to opravdu skvělý hráč.“

Co kapitán Valterri Kainulainen, další finský reprezentant? Hraje na stejném postu, na kterém ty.

„Podobně jako Astala za námi přišel a dost ho zajímalo, jak to momentálně v Česku je, do kdy tu budeme a jestli jsme zatím se vším spokojení. Velmi sympatický borec a skvělý lídr. Jinak je to skvělý hráč se skvělou střelou a výběrem místa. A společně s Astalou jsou to největší hvězdy Indians, je na nich vidět, že se snaží jít ostatním příkladem. Jsou to neskuteční profíci.“

Během minulého týdne jsi stihl šest tréninků, to je slušný počin. Ulevilo se ti, když konečně přišlo potvrzení, že jsi COVID negativní a můžeš do toho šlápnout? Docela to totiž trvalo…

„Ano. Bylo to opravdu dlouhé čekání, ale alespoň jsme se mohli trochu aklimatizovat, nakoupit si a třeba si projet okolí na kole. Takže i na tomto jsme s kolegou Punčochářem našli něco dobrého.“

Většina tréninků Westendu probíhá v legendární areně Otaahali postavené roku 1952. Co na ni říkáš, majestátné místo, že?

„Indians v ní mají perfektní zázemí. V jedné budově zde mají tréninkovou halu i hlavní arenu, kam se vejdou čtyři florbalová hřiště a hrají zde své domácí zápasy. Dále posilovna a tři místnosti na cvičení a protahování. Nachází se tam i kanceláře pro lidi z klubu, je tu i jejich vlastní fanshop. Mají vše na jednom místě, proto je každý trénink spojený s běháním nebo posilovnou.“

Prý jsi musel i pokládat povrch, doufám, že ti alespoň jeden hráč pomohl.

„Byl jsem fakt překvapený, že se na tom podíleli všichni. Trvalo nám to asi dvě hodiny, ale kluci si plácali, jak rychle to udělali. Jediné, co mě překvapilo, že to brali jako teambuilding, nikoliv jako nucenou práci. A vlastně byli rádi, že můžou být spolu. To bylo super.“

A jak se ti líbil komplex osmi florbalových hřišť pro školy a veřejnost? Něco takového třeba v Praze extrémně chybí.

„Je to úplně obrovské a může tam zajít každý. Od florbalových nadšenců až po maminky s dětmi, které to využívají jako dětský koutek. Využívají to také školy a dokonce i školky. V Česku by se to podle mě určitě hodilo, protože si umím představit, že pronájmy hal například v Praze nebudou zrovna dostupné a levné. Tak se třeba někdy dočkáme. Ale lepší by to bylo samozřejmě v Plzni. (smích)“

Jeden trénink tě vedl i Joonas Naava, člověk, který tvůj přestup do Finska inicioval, na čem spolu pracujete?

„Byl to střelecký trénink, kde se snažíme rozvíjet hlavně jistotu na balónku. I když Joonas trénuje konkurenční EräViikingit, tak nám ten trénink domluvil Juha z Indians.“

Optikou juniorské reprezentace, kde je Naava asistentem hlavního kouče, jsi rád, že jsi mu nablízku?

„Určitě je výhoda jet do prostředí, kde někoho znáte. Ať už jsou to trenéři, které znám z reprezentačních akcí, nebo čeští kluci, co hrají za Eru. Ale v tomto ohledu toho pro nás udělal nejvíc Juha Seppä, který nám zde vytvořil opravdu perfektní podmínky. Joonasovi i Juhovi patří velký dík za celý přestup.“

Nerodil se snadno… Vím, že jsi měl vnitřní dilema, zda Švédsko, kam zamířili tři tvoji spoluhráči z Chodova, nebo Finsko. Co ti běželo hlavou, když jsi zjistil, že se kluci musí vrátit po pěti dnech domů?

„Mrzelo mě to. Vím, jak moc se těšili, jak byli nadšení po příletu. Nijak jsem na to ale nereagoval, protože po pravdě jsem vůbec nevěděl, co by v tu chvíli potřebovali slyšet. Ale co se stalo, stalo se. Věřím, že si kluci těch pět dnů užili a alespoň vykoukli ze stereotypu, který dnešní doba přináší.“

Na bytě jsi se dvěma kluky z Brna, Lukášem Punčochářem a Adamem Hemerkou, vyhovíte si?

„Kluci jsou super a nemůžu říct ani jednu věc, která by nějak narušovala domácí pohodu. Někdy je problém, že nechytnu brněnský dialekt. Tak snad doma, až přijedu, budu stále říkat rozsvítit světlo a ne rožnout světlo. (smích) A volný čas rádi vyplníme u NHL 14 na Ps3, který nám půjčil Juha. Večer je většinou plný emocí z “posledních” zápasů a špatných výkonů Tomáše Vokouna v bráně Pittsburghu. Jinak se snažíme poznávat Helsinky.“

Jaké tedy Espoo, kde sídlí Indians, je? Dokázal by sis tam představit delší pobyt?

„Espoo znám jenom z cesty z autobusu a na halu. Ale na první pohled moderní se spoustou rodinných domů. My bydlíme v centru Helsinek ve čtvrti Pasila a musím říct, že je to tady opravdu krásné. Máme tu hned vedle les, kam si můžu jít zaběhat a všechno je tu blízko. Takže si myslím, že na delší pobyt naprosto skvělé.“

Bohužel tě zklamu, vypadá to, že ledy v ČR se trošku rozhýbaly, v úterý bylo áčko poprvé v hale. Sleduješ vývoj?

„Sleduji a jsem rád za kluky, že už můžou znovu trénovat. Myslím si, že určitě každý si přeje, aby se u nás hrálo. Jsem zvědavý, jak to všechno nakonec dopadne. Ale po dlouhé době jsou to opravdu pozitivní zprávy. Jsem v komunikaci s Dejvem, který mě vždy informuje o aktuální situaci, abychom pak mohli nějak reagovat.“

Letenky zpátky ale booknuté ještě nemáš, ne?

„Nemám. Čekám na další informace. Zatím jsem tady a snažím se užívat si každou chvíli. Bohužel, plánovat něco dopředu nad rámec jednoho týdne je velmi složité.“

Co tě čeká v dalších dnech?

„Čeká mě podobný týden, jako ten minulý. Dva ranní tréninky, čtyři večerní. A o víkendu bychom měli hrát proti Hawks, kteří jsou dva body před námi. A doufám taky v další spoustu nových zážitků.“


Generální
partner

Partneři
klubu