Devět sezon. 269 zápasů pro 299 bodů. Další radost po vstřeleném či připraveném gólu Ondřej Mikeš na Chodově nezažije. Vypadnutí v semifinále play off Superligy znamená pro 31letého centra konec profesionální kariéry, stěhování do rodného Znojma. Na obrovského bojovníka, novodobou chodovskou legendu, vzpomínají jeho spoluhráči i klubový prezident Michal Bauer.

„Miky pro mě vždy byl prototypem profesionála v poloprofesionálním florbalovém světě. Zejména jeho fyzická připravenost vždy zákonitě musela působit jako vzor a motivace pro všechny okolo. Nejvýše bych však řadil to, že jako hráč dokázal velké množství energie a úsilí věnovat ve hře činnostem, které sice nemusí být na první pohled viditelnými a mnohými ceněnými, nicméně pro úspěch týmu jsou pro mě naprosto neoddiskutovatelně stěžejní. Často tak kredity za výsledky jeho práce mohli získávat jiní, ani to však jeho přístup nezměnilo a Ondřej na své platnosti pro tým neztrácel. Miki hovořil svými činy,“ popisuje Mikešův charakter kapitán týmu Martin Koutný, který v play off absentoval kvůli poraněnému kolenu. Tým do sérií s Bohemians a Mladou Boleslaví vedl s kapitánskou páskou Marek Vávra.

„I v mimosportovní úrovni jsem cenil jeho rozvahu, klid a schopnost soustředit se na skutečně podstatné věci. Jinak v zásadě spíše flegmatické nastavení dokázalo nabourat jeho požitkářství, třeba myšlenka chutného dezertu jej dokázala dostat do extraverze, kdy až dětskou radostí uměl naočkovat všechny ve svém dosahu," vypráví s úsměvem Koutný.

Ondřej Mikeš přišel na Chodov před startem sezony 2010/11. Ve stejné době klub z Jižního Města vítal i další posilu, neznámého, byť šikovného, obránce z Havlíčkova Brodu - Tomáše Sýkoru. Pozdějšího kapitána, který klub dovedl v letech 2016 a 2017 k mistrovským trofejím.

„S Mikym jsme přišli na Chodov ve stejném roce, není jiného centra, se kterým bych v lajně odehrál víc zápasů. Rád vzpomínám na finále poháru v Českých Budějovicích, kde nám to v lajně skvěle šlapalo a kde jsme zvedli nad hlavu první chodovskou trofej. Odehráli jsme spolu i spoustu zápasů v reprezentaci, se kterou máme taky placku z Göterborgu 2014. Rád vzpomínám, když jsme byli ve Finsku na EFT s Mikym a Paddym na pokoji, kde jsme si užili kopec srandy, a i solidně kulturně zakončili sezonu," vzpomíná Sýkora.

Mikešova "chodovské" ántré neprobíhalo jednoduše, znojemský rodák se zotavoval ze zlomeniny lýtkové i holenní kosti. I tak v něm ale Chodov viděl obrovský potenciál, což potvrzuje i klubový prezident Michal Bauer.

„Mikyho objevil, ostatně stejně jako řadu dalších skvělých hráčů, Lukáš Procházka. Byl to taky asi jediný hráč, kterého jsme přiváděli zraněného a v první fázi nepoužitelného. Nakonec u nás oběhal první část sezony se železy v noze, i s nimi byl rychlejší než většina ostatních. Pak mu železa z nohy vyndali a ještě trochu zrychlil. Můžu o něm říct přesně to, co jsem říkal na dotazy třeba trenérovi švédského Granla nebo kouči české reprezentace – férový, poctivý, slušný kluk, inteligentní týmový hráč, skvělý sportsman, atlet, vždy fyzicky fantasticky připravený. Kdyby měl ještě šikovnější ruce, byl by světovým hráčem! Nikdy nic neošidil, dřel, bojoval, i když se týmu nedařilo. Mít takového hráče v týmu je sen každého trenéra! Jediné, co mě mrzí i za Mikyho, že naše dva tituly jsme vybojovali právě ve dvou letech, kdy on hrál ve Švédsku.“

V průběhu let vzniklo pevné spojení Mikeš - Ondrušek. První jmenovaný skvěle bránil, hasil případné obtíže, druhý jmenovaný těžil z jeho defenzivní práce a střílel jeden gól za druhým.

„S Mikym jsem se vlastně potkal prvně v reprezentaci za Radima Cepka. Potom jsme se definitivně potkali na Chodově v další sezoně. Vždy nám to perfektně fungovalo, protože jsme si sedli lidsky. Dokázali jsme se bavit vždy o všem. Naše protiútoky byly smrtící, společně jsme získali bronz na MS ve Švédsku. Vždy mě mrzelo, že nebyl u dvou titulů, ale jak ho znám, za švédskou zkušenost a splněný sen by to asi nevyměnil. Vybudovali jsme si vztah, který nám vydrží a budeme se potkávat s rodinami dále. Na chatách, na dovolených a taky na golfových greenech. Miki, děkuji za vše! Bylo to arci!” přidává svůj pohled Ondrušek.

V mnoha směrech komplikované a kvůli smrti Michala Rebra nesmírně pohnuté sezoně 2020/21, která skončila ziskem bronzových medailí, Ondřej Mikeš kombinoval raritní dvojroli hráč - kondiční trenér. Jak měl ve zvyku, náročný dvojboj zvládl s bravurou.

„Vždycky to byl 100% sportovec, který dává florbalu i přípravě maximum. Nikdy nevypustil jediný krok jak na hřišti, tak na oválu nebo v posilovně. Tohle určitě hrálo roli v jeho přesunu i na post kondičáka a za mě se to velmi povedlo. Příprava pod Mikym a PREPem mi pomohla se dostat zpátky na hřiště po druhé operaci, za to jsem mu osobně velmi vděčný," říká Michal Podhráský a "velký" milovník fitness Marek Vávra mu dává za pravdu.

„Obrovský dříč, atlet tělem i duší, který nevypustil jediný souboj! Hned tři sezony měl nemilý úkol: běhat v útoku za tři hráče, protože měl na křídlech duo Vávra-Ondrušek. Mimo svých dalších úspěchů také stojí za tím, že jsem ve svých sedmadvaceti letech, relativně(!), rád začal chodit do posilovny, takže všechny klobouky dolů a díky Miky!"

Jedním z možných nástupců Ondřeje Mikeše na pozici elitního centra je Daniel Eremiáš. Juniorský mistr světa prožil vydařený ročník, v play off vyloženě explodoval. Za deset utkání stihl dvanáct branek, prospělo mu ustálení druhé pětky a spojení s Markem Vávrou a Petrem Majerem.

„Miky pro mě byl vždycky vzor. Pamatuju si, že jako mladší jsem se na něj vždycky hrozně rád koukal, jak hraje. Ať už na Chodově, nebo i v reprezentaci. Možná jsem se na něj koukal trochu jinak než na ostatní hráče, protože hrajeme oba pozici centra. Okoukával jsem, jak a kterou situaci řeší, jak brání. Je mi ctí, že jsem s ním mohl několik let trénovat a hrát. A v neposlední řadě jsem rád, že jsem vyrůstal florbalově, ale i lidsky, právě vedle něho," je vděčný Eremiáš.

Další alternativou za Mikeše může být krom dubnového importu z SKV Martina Skřivánka také Ondřej Vošta, lídr třetí formace, která ve vyřazovací části ukázala, jak platná může být.

„Miky je prostě pan sportovec. Neuvěřitelnej dříč. X let zpátky se mě v juniorech nebo dorostencích ptali při rozhovoru, kdo je můj vzor. Vlastně to byla otázka, nad kterou jsem nikdy předtím nepřemýšlel. Zkusil jsem se zamyslet a první, kdo mě napadl, byl Miky. V tu dobu jsem ho vlastně znal jen z tribuny a přišlo mi neuvěřitelný, co ze sebe dokáže při zápase vymáčknout a jak dokáže být rozdílovým hráčem. Za poslední tři roky, co jsem měl možnost s Mikym hrát, jsem si tohle jen potvrdil. Ale co víc, byl pro nás hrozně důležitý i mimo hřiště. Ukazoval mladším hráčům, a nejen jim, že pro úspěch jde udělat vždycky ještě o trochu víc. Chodov přesně potřebuje takového centra a člověka, jako je on, a já doufám, že se mi to jednou povede a převezmu to od něj se vším všudy. Dík za to co, si pro Chodov udělal!“

Slova plzeňského rodáka, který na Chodově v průběhu ročníku podepsal dlouholetý kontrakt, krásně ilustrují, jaký stylem působil na mladé hráče v týmu. Byl otevřený, byl jim inspirací, na nikoho se nevyvyšoval, byť měl odehráno jako málokdo.

„Když jsem přicházel do mužského kádru, byl pro mě vzorem. Chtěl jsem být rychlejší, silnější, než byl Miky. To se mi ani na konci jeho kariéry nepovedlo. Byl to spoluhráč, kamarád, který na hřišti nechal maximum. Přesně ten typ neúnavného hráče, proti kterému nechceš hrát. Rád bych se podělil o nějakou vzpomínku, ale bohužel se jich moc nedá publikovat. Nejradši mám balóny na Václaváku," směje se Ondřej Plíhal.

„Miky byl pro nás vzor. Herní, sportovní i lidský. Byl to hrozně fajn človíček, který to tady dlouhá léta florbalově, a v poslední sezoně také skrz kondici, táhnul nahoru. Klobouk dolů před ním, jak zvládnul obě role skloubit, stejně tak i roli rodiče. To, co tady odvedl za jedenáct let, je neskutečné. Pamatuji si, jak jsem na něj jako malý chodil koukat. Těžko se mu někdo vyrovná," uzavírá Martin Řezáč. 


Generální
partner

Partneři
klubu