Lvice čekalo v minulém týdnu pouze jedno utkání. V neděli vyrazily do města pohádek a v rámci 20. kola se utkaly s Jičínem, tedy s dobře známým soupeřem, za nějž nastupuje hned několik bývalých hráček Chodova. První vzájemné střetnutí skončilo výhrou chodovských žen 8:3, tentokrát byla k vidění napínavější bitva. S předváděnou hrou však trenér Lukáš Procházka nebyl spokojen. Jeho svěřenkyně byly výsledkově lepší pouze ve druhé periodě, nakonec jim to ale stačilo k vítězství 5:3. Nadále tak mohou pomýšlet na druhou příčku v závěrečné tabulce za suverénními Vítkovicemi.

Nejlepší hráčkou byla po právu zvolena brankářka Hana Ranochová, jež pochytala 28 střel soupeře a v několika momentech výrazně tým podržela. „Zvládly jsme to s velkou dávkou štěstí,“ uvádí opora Chodova.

Nedávno sis připsala 100. start za Chodov, co říkáš na tuhle metu?

„Už jsem asi stará veteránka.“ (smích)

Takže si to extra nevnímala?

„Moc ani ne. Tím, jaká je teď doba, tak člověk celkově čas vnímá trošku zkresleně. Potěšilo mě ale, že jsem pořád schopná chytat. Oslavy ale neproběhly.“

Pamatuješ si ještě svůj první zápas za lvice?

„To si vůbec nepamatuji. Je asi pět let zpátky a za tu dobu si to už doopravdy nevybavuji. Pro mě bylo vždy důležitější, jaké mám kolem sebe lidi. Ráda vzpomínám na brankářku Kristýnu Provázkovou, se kterou jsme si sedly lidsky a strávily spolu docela dost času.“

Na co si za ty roky nejraději vzpomeneš?

„S Chodovem mám v hlavě spojenou určitě vzpomínku na vyhrané finále Poháru. Myslím, že to bylo v Plzni. To je doopravdy asi můj nejsilnější zážitek a první takový úspěch s jihoměstským týmem. Ten zápas se nám tenkrát podařil.“

Kromě toho jsi byla také u loňského zlata.

„To ano, ale přeci jenom první úspěch je vždy takový trochu jiný. Na klubové scéně se navíc jednalo o první vítězství s Chodovem, u kterého jsem byla.“

Vnímáš, že mladý chodovský tým na vás s Janou Christianovou aktuálně více sází?

„Já si myslím, že velká výhoda týmu je to, že jsme obě s Christi schopné kdykoliv naskočit do branky a plnohodnotně se zastoupit. I když se třeba jedné něco zrovna nepovedlo. Holky se tak můžou soustředit na sebe i další věci a dohromady se to tak skvěle doplňuje.“

Obě jste navíc v týmu díky věku docela výjimkou.

„My jsme s Christi takové babičky. (smích) Máme také odehráno suverénně nejvíce zápasů, obzvlášť když některé holky hrají svou první sezonu. Takže už chápu, jak se dříve cítily nejstarší hráčky v týmu.“

Tahle pozice na vás v podstatě spadla. Kvůli velké obměně kádru to ani nebylo pozvolné.

„Já jsem za to vlastně i ráda. Ten tým celkově dostal nový impuls a přišlo mi, že jsme to docela potřebovaly. Ať už chtěně, nebo nechtěně, ten tým se posunul a jde jinou cestou. Pozice, kterou teď máme s Christi na Chodově, mě osobně hodně baví. Na florbal už koukám trochu jinýma očima a není potřeba se honit za některýma věcmi.“

O posledním víkendu jste hrály pouze jeden zápas, neboť se sobotní duel s Tatranem odložil z důvodu karantény soupeře. Následně jste hrály v Jičíně, kde jste zvítězily 5:3, ale bylo to docela trápení. Čím si to vysvětluješ?

„Rozhodně bych se nevymlouvala na povrch v jičínské hale, tedy na parkety. Přišlo mi, že jsme si nedokázaly poradit s tím, jak hrály soupeřky. Ony totiž nepředváděly vůbec špatnou hru. Navíc jejich první pětka dokáže konkurovat nejsilnějším týmům u nás a my jsme se s tím bohužel nepopasovaly tak, jak jsme si řekly před zápasem. Naštěstí jsme to s velkou dávkou štěstí zvládly.“

V čem jste tedy zápas překlopily na svou stranu?

„Bylo důležité, že holky dávaly góly. Ten nejdůležitější z mého pohledu vstřelila Eliška Poláková a docela nás uklidnila. Navíc se nám podařilo ubránit velmi nebezpečné přesilové hry Jičína a nenechali jsme se rozhodit tím, jak pískali rozhodčí. Pro holky to bylo doopravdy těžké, protože moc nevěděly, jak hrát. Soupeřky to ale prožívaly asi ještě více. To štěstí ale bylo opravdu taky potřeba. Jičín dvakrát nastřelil tyčku a jednou mi balónek přejel úplně po brankové čáře.“

V Jičíně je celá řada hráček, které za sebou mají i chodovskou stopu. Bereš to trochu speciálně?

„Já mám zápasy s Jičínem hrozně ráda. I právě proto, že se s holkami známe. Jednak vím, co od nich na hřišti čekat a za druhé je mám moc ráda i po lidské stránce. Ráda vzpomínám na roky, kdy jsme byly společně na Chodově.“

Máš naopak soupeře, proti kterému nerada chytáš?

„Nemám úplně v oblibě zápasy se soupeři ze spodní části tabulky. Jsou to dost nevyzpytatelné celky, které se dají lehce podcenit. Jak jsem již řekla, mám ráda, když znám soupeře, což se třeba o Bulldogs moc nedá říct. Vyloženě neoblíbeného soupeře ale nemám.“

Ty si chvíli působila i v Tatranu, vnímáš i tyto derby osobněji?

„Samozřejmě, že jo. Když člověk někde působí, tak poté ten tým začne sledovat, když do toho vidí trochu i zevnitř. Je ale pravda, že od doby, kdy jsem tam byla já, se Tatran hodně proměnil. Jak hráčsky, tak trenérsky. Jsou tam ale pořád lidé, kteří mi chybí a se kterými ráda zajdu na pivo. Rivalita vůči holkám tam ale není, fandím jim.“

Základní část se chýlí rychle ke konci. Co celkově říkáš na základní část a aktuální podobu tabulky?

„Řekla bych, že ta tabulka vypadá přesně tak, jak by měla. Pořadí týmů odpovídá jejich kvalitě. Podle mě je škoda, že právě Jičín měl na začátku těžší los, protože nyní mají dobré výsledky a perou se o play-off. Myslím si, že by tam měly být, ale ten boj o osmičku bude ještě napínavý. Vršek tabulky je kromě suverénních Vítkovic také stále otevřený, což je skvělé. Na druhou stranu situace, kterou mají neporažené Vítkovice, také asi není úplně ideální ani pro ně. Za naše zápasy s Tatranem a Ostravou jsme opravdu rády. Celkově jsme se se základní částí popasovaly dobře a Lukáš Procházka prokázal, že má cit na lidi a přivedl skvělé holky.“


Generální
partner

Partneři
klubu