Představte si, že se po třech letech vracíte z ciziny domů. Máte placku z MS 2014, jste hvězda, těšíte se na tuzemský florbal, na bratra, který bude na nové štaci vaším trenérem. Na další výzvu. Ale zranění vám zničí dvě sezony v řadě a vy místo běhání s florbalkou lítáte po doktorech a doufáte v zázrak, který nakonec nepřijde! Vleklé problémy Michala Podhráského s achillovou šlachou vyústily minulý týden v druhou operaci, chodovský obránce letos už nenaskočí. Nejen o tom jsme s bývalým reprezentantem mluvili v emotivním rozhovoru.

Podhráský je tvrďák, mezi mantinely si nikdy nenechal nic líbit. Rány rozdával, přijímal, ale poslední "děla" osudu rozchází těžce. Neubránil se ani slzám. Za tři roky coby očekávaná velká posila Chodova zapsal jen tři desítky reálných startů. Jaké trhliny to nechalo na jeho sebevědomí? Proč ho neuchvátil hvězdný spoluhráč z Rychenbergu Rasmus Sundstet? Kdo z mladých členů áčka na něj dělá největší dojem? Jak se mu líbí nová role televizního experta stanice Nova Sport? A co bude dál?

Viděl jsem fotky z tvojí operace, poněkud děsivý pohled, achillovka na tom byla hodně zle. Co to dělalo s tebou?
"Samotné fotky se mnou už tolik nedělaly. Pan doktor Valcha mě předem připravil na to, co je v noze špatně, a tyto fotky už jsem měl jen pro ilustraci. Tímto bych chtěl panu doktorovi Valchovi a celému oddělení traumatologie v Motole poděkovat za fantastickou péči!"

Zákrok dopadl úspěšně. Cítil jsi úlevu, že jsi celou anabázi konečně rozseknul? Konzervativní léčba by i dle slov doktora zřejmě k ničemu nevedla.
"Myslím, že už od začátku ledna, kdy jsme si potvrdili termín, jsem se vnitřně trochu uklidnil. Do té doby toho bylo vyzkoušeno opravdu hodně. Zažil jsem opich achillovky, rázové vlny, ultrazvuk, speciální posilovací cviky a pořád jsem čekal, kdy to zabere, a bolesti začnou ustupovat. Vzhledem k tomu, že se noha nelepšila a naopak během prosince horšila, nebylo už na co čekat. V prosinci už jsem zažil dny, kdy jsem regulérně kulhal a v ten moment jsem věděl, že už jiné řešení není."

Nabízí se otázka, zda jsi nemohl jít pod kudlu dříve.
"Každý doktor nejdříve vyzkouší konzervativní terapii, než po měsíci bolestí začít řezat. I já ji ze začátku preferoval. Jizvy sbírám rád, ale i tak jich mám už dost a navíc tam byla vidina návratu ještě v této sezoně. Ale během prosince už jsem to tušil a na jeho konci věděl, že letos jsem dohrál a začal jsem operaci preferovat."

Jak zní predikce doktorů, kdy budeš schopný sportu?
"Původně to byly tři měsíce do plné zátěže, teď to vypadá na pět. Bohužel po otevření jsme našli achillovku ještě v horším stavu, než nám sono ukazovalo. Takže jsem si vloni oddřel letní přípravu, pak si během sezony odpočinul, a teď se zas můžu těšit na ovál."

Jaký je tvůj program na následující týdny? V sobotu jsme se viděli a byl jsi o berlích.
"Berlí se doufám zbavím do čtrnácti dnů. Pak ještě cca. měsíc strávím v chodící ortéze Vacoped a následně začnu s rehabilitací."

Během tří let po přestupu na Chodov jsi dle statistik figuroval v 50 zápisech o utkání, reálných startů bylo cca. 35. Asi si čekal o dost víc, že?
"Je to bohužel tak, jak říkáš. Pár zápasů jsem si odseděl na konci minulé sezony, kdy jsem v play off byl zdravotně na hraně hráč/nehráč. Teď jsem jen nehráč, snažím se kluky povzbuzovat a protože realizační tým není nafukovací, tak jsem vedený jako hráč. Trošku mi to kazí bodový průměr. (smích)"

Cením tvůj humor, to je lék na všechno.
"Co mám dělat? Rezignovaný nejsem, ale spíš už mám v hlavě, jestli mě tělo pustí. Bohužel moje problémy jsou spíše chronické a sám je moc nemohu ovlivnit. Nepomůže mi víc se protahovat nebo víc posilovat, spíš doufat, že ty dvě operace už všechny problémy odstranily. Každopádně touhu v sobě pořád mám a velmi silnou. V létě jsem byl ve formě a ze svých výkonů měl dobrý pocit, takže věřím, že pořád mám týmu co dát. Musím říct, že jsem se hodně našel v rozhovoru s Bořkem Dočkalem, že cítí, že teď Spartě strašně moc dluží. Mám teď úplně stejné pocity vůči Chodovu a Majklovi Bauerovi a doufám, že mi tělo dovolí tento dluh splatit."

Jsi tvrdý chlap, přesto mi tvůj bratr David říkal, že tě často viděl se slzami v očích. Jak náročné byly a jsou poslední sezony po psychické stránce?
"Ufff, hrozně těžká otázka. Kdo mě zná, ví, jak moc florbal miluju a jak moc jsem soutěživý. A teď jsem už podruhé za sebou takhle vyletěl mimo. Zvládám chodit kluky podporovat na zápasy, ale přiznávám, že na tréninky chodit nezvládám, protože jsem pak celý zbytek večera úplně mimo. Určitě je ta psychická „bolest“ horší než ta fyzická po operaci. Takže ano, slzy proběhly a nejednou."

Rozumím. Zkoušíš si najít i jiné uplatnění, být klubu prospěšný mimo mantinely, mentorovat mladé beky?
"Upřímně bych rád, ale momentálně je to pro mě těžké zkombinovat s prací. Většina mladších kategorií trénuje v době, kdy odcházím z práce a na nějakou smysluplnější spolupráci tedy zatím nedošlo."

Zaměřme se na áčko. Kdo z mladých prospectů, kteří letos modrobílý dres navlékli, tě nejvíce překvapil?
"Fantasticky hraje Maják. S balónkem má pohyb, který nám přesně v týmu chybí. Navíc se mi líbí, že je správný mix salámisty, ale zároveň je vidět, že má pokoru a maká na 110%. Zbylé mladíky jako jsou Django, Eremi nebo Míša už ani neberu jako prospecty. U nich víme, jaký talent mají a je to jen o tom ho prodat a zdokonalovat."

Pro kritický názor nechodíš daleko, tak upřímně řekni, co chybí hře Chodova? Proč porazíme Mladou Boleslav, abychom následně padli s Black Angels a remizovali na Hattricku?
"Nechci kluky nějak soudit, kor teď, když jsem nepoužitelný. Ale všichni určitě vidíme, že 100% to zatím není. V některých zápasech je to určitě nasazení. Ale v jiných zápasech mi přijde, že nejsme tak silní na balónku, zbytečně zkoušíme blbosti v prostorech, kde k tomu absolutně není důvod, a u hry nepřemýšlíme."

Působil jsi rok ve Finsku, dva ve Švýcarsku. Je servis na Chodově, který klub svým hráčům poskytuje, srovnatelný s podmínkami v zahraničí?
"Za mě je absolutně špičkový. Materiálně i personálně se to za tři roky, co jsem na Chodově, posunulo tak, že bych dal Chodov i nad zahraniční týmy Turku a Rychenberg, kde jsem měl možnost působit."

Je něco, co na Chodově ještě postrádáš?
"Ne, nic mě nenapadá."

Často se mluví o tom, že se v zahraničí dají vydělat florbalem zajímavé peníze, je to mýtus?
"Ve Finsku určitě ne a nemohu mluvit za Švédsko. Ve Švýcarsku, pokud klub sežene adekvátní práci a člověk žije skromně, tak se dají určitě nějaké peníze naspořit."

Tobě se to podařilo, vydělané peníze jsi dokonce investoval, do čeho?
"Peníze mě baví a to nejen jejich utrácení. Mám tedy ve své bance investiční profil a snažím se kapitál, který zrovna nepotřebuju, investovat do různých fondů. Trošku to beru jako hru. Rentiér zatím nejsem, ale naštěstí jsem se ještě nespálil a nějaké zhodnocení už přišlo. Vzhledem k naší současné vládě si také radši odkládám měsíčně bokem na důchod."

Ve Finsku jsi pracoval ve skleníku se zeleninou, ve Švýcarsku během působení v Rychenbergu u kopírky, zocelily tě tyto štace jako člověka?
"O tom nemůže být pochyb, do světa jsem šel z „mamahotelu“ a po dvou dnech ve Finsku volal domů, že potřebuju půjčit na zálohu na byt. Ale myslím, že během tří let v cizině jsem dospěl, naučil se používat pračku a vrátil jsem se tak nějak připravený na život."

Kabinu jsi sdílel i s TOP světovou florbalovou hvězdou Rasmusem Sundstetem, jaký je to člověk?
"Nechci, aby to vyznělo nějak špatně proti Rasmusovi. On je totiž fajn a vtipný společník a i teď, když se potkáme například ve Falunu, tak přijde rád prohodit pár slov. Ale čekali jsme, že přijde mega star, která nám všem ukáže, jak se to teda dělá. A on nám to opravdu ukazoval, ale jen na hřišti. V životě jsem neviděl nikoho tak hřešit na přírodní talent."

Zkus být konkrétní.
"V posilovně byl přesně 1x, když jsme ji měli povinnou a musel jsem ho vzít autem, protože netušil, kde to je. Dvě minuty po tréninku odcházel v pantoflích a s úsměvem jako první z tréninku, prostě to měl na párku. Ale na hřišti byl pak stejně famózní, až nás to někdy štvalo. (smích)"

Aktuálně díky pracovní pozici v Lindtu (předtím Marsu) zpestřuješ předzápasový catering v šatně čokoládovými pochutinami, job tě naplňuje?
"Musím říct, že ano. A to nejen obří zásobou čokolády, ale i náplní práce a skvělým kolektivem, který tam máme. Jsem rád, že kluci už poznali, že je čokoláda a „čokoláda“. Milka už má tedy dveře do šatny zamčené!"

Co komentování finské ligy na Nova Sport, baví tě role experta?
"Baví mě a moc. Když jsem na to kývnul, moc jsem nevěděl, co od toho čekat. Ale po prvních dvou přenosech jsem se začal cítit jistěji a už jdu na zápasy s tím, že se budu dobře bavit. Samozřejmě je také důležité, jaký zápas dostanu. Classic proti Eře se mi komentovalo znatelně líp než Welhot se Steelers."

Takřka bezednou studnici informací máš i ve finském kamarádovi, co je to za týpka? 
"Druhý zápas jsem dostal na komentování dva týmy, které ligu nehrály, když jsem ve Finsku působil. Bál jsem se tedy, co bych jako „expert“ říkal, a napsal jsem tak svému bývalému spoluhráči z Rychenbergu Karimu Koskelainenovi, jestli by mi nedal pár zákulisních informací. On už ale bohužel po 10 letech ve Švýcarsku takový přehled neměl, ale dal mi kontakt na Illku Lehtinena s varováním, že když se jednou zeptám, mám čekat tříhodinový monolog. A opravdu, když teď požádám o nějaké zajímavosti k zápasu, který jdu komentovat, většinou si v práci tisknu minimálně dvě stránky formátu A4, které pak stihnu vyžit tak z 80%.“


Generální
partner

Partneři
klubu