Životní cesty Davida Podhráského a Adama Štegla se dál proplétají. Florbalu se učili na Tatranu, společně váleli v chodovském dresu, Šteglova sestra Dominika je Podhráského životní partnerkou. Od listopadu 2019 stojí bok po boku na střídačce prvního týmu mužů. Ale všechno růžové není… Loňskou sezonu stopnul koronavir, letošní ročník neprobíhá dle představ. I proto jsme přizvali Adama k velkému rozhovoru.

O čem byla s majitelem stříbrné medaile z MS juniorů, dlouholetým reprezentantem, který si vyzkoušel angažmá ve Švédsku i Švýcarsku, a bývalým šéfem střídačky Ivanti Tigers Jižní Město, řeč?

Jak se mu líbí jeho práce pro házenkářský svaz. Co má společného s mladým obráncem Davidem Horkým. Proč to Chodovu zatím drhne a co postrádá. Jak pracuje s brankáři a kdo ho inspiroval. Nebo proč chtěl po zápase v Brně jako asistent skončit.

Aktuálně jsi měl být s házenkářským národním týmem na MS v Egyptě, místo toho jsi v neděli v triku mrznul v hale na Jižním Městě. Docela pech, že?

„Mrzí mě to, samozřejmě. Je to práce, která mě baví. Měl to být vrchol. Přeci jen na MS v házené se člověk jen tak nedostane. Mrzí mě to i kvůli klukům, kteří měli po dlouhé době šanci zahrát si na světovém šampionátu. Ale bohužel to nevyšlo…“

Abychom dostali naše fanoušky do obrazu, tak v týmu se objevil velký počet nakažených a z účasti nakonec sešlo. Prozraď prosím, jaká je tvoje agenda u házenkářské reprezentace.

„Mám na starosti celý úsek. To znamená obě složky mužské a ženské reprezentace (dorost, juniorka a dospělý) + talentovanou mládež.“

Co to obnáší?

„Mám na starosti prakticky vše od ubytování, dopravy, smluv se členy reprezentačního družstva, stejně tak shánění soupeřů pro přátelská utkání nebo turnaje. Také mám na starosti partnery a sponzory reprezentace. Komunikaci s IHF a EHF a na samotných akcích jejich průběh.“

To zní zajímavě…

„Ano. Házená je krásný sport, který hrála prakticky celá moje rodina kromě mě. Denně komunikuji 50% čeština, 50% angličtina. Někdy i lehce využiju švédštinu, když třeba něco řeším se švédskou manažerkou. (smích) A to mě baví. Je to různorodá práce. Nesedím jen v kanceláři, ale lítám všude možně. Nejen do zahraničí, ale také po ČR. Naposledy na Faerské ostrovy, krásná to krajina.“

Pojďme na florbal. Nedělní výkon našeho týmu tě potěšit asi nemohl…

Co k tomu říct. Nebyl to ideální den. Možná sehrálo svou roli i to, že jsme se připravovali primárně na Vítkovice, sobotní vzájemný zápas byl v pátek večer odložen. Ale to nás samozřejmě neomlouvá.“

Únavu z kumulace utkání jsi na našich hráčích cítil?

„Ne, nepřišlo mi, že jsme byli unavení.“

Proč jsme tedy podle tebe na Liberec nestačili?

Já to řeknu krátce. V dnešní době se třemi vstřelenými góly zápas nevyhraješ. Potřebuješ jich šest nebo sedm.“

Poprvé jsme Ivana Ponomareva překonali až po skoro 30 minutách hry...

„Málo se tlačíme do střelby. Pořád hledáme výhodnější pozici pro někoho jiného. Hráčům chybí osobní odpovědnost. Chtít dát gól za každou cenu. Mají to u nás 2-3 hráči. To je strašně málo. Práce před brankou soupeře nulová, asi se bojíme, že dostaneme naloženo – nevím. Málo kreativity v útoku, málo pohybu a prakticky nulová střelba z beka či z první po křižné přihrávce.“

Hlavní trenér Podhráský se nechal slyšet, že střelba obránců je skoro sprosté slovo. Souhlasíš?

„Jsme pomalí v zakončovaní, trvá nám dlouho, než se rozhodneme, co s míčem chceme udělat. A hlavně nezpracováváme míček do pohybu. Pak samozřejmě už není prostor na střelu a hrajeme zase dokola. Nepamatuji si třeba střelu z první od beka za posledních x zápasů.“

Sám jsi býval špičkový zadák. Pracuješ na tom s nimi?

„Já osobně přímo ne. Sem tam se snažím dát nějakou radu, ale spíš se to mine účinkem.“

Jak to?

„Kluci mají svoji hlavu. Jinak pracujeme v rámci našeho trenérského týmu na všem společně. Řekneme si, co potřebujeme a pak vše vedeme. Nemáme to rozdělené například útok/obrana a podobně.“

Co říkáš na výkony našeho nového elitního beka Jiřího Bauera?

„Já myslím, že má na víc. Ale pro něj je to velká životní změna a není vždy jednoduché zvyknout si na nové prostředí. Já myslím, že určitě není tam, kde on sám by chtěl být, ale vzhledem k jeho povaze a práci v týmu se nebojím. Brzy bude tam, kde ho chceme mít. Bude rozhodovat zápasy a nikdo přes něj neprojde.“

Co mladík David Horký, jeho parťák z obrany?

Jsem rád, že se mu daří. Myslím, že jde krůček po krůčku a je čím dál tím lepší. Bude muset ještě zapracovat na přehledu na hřišti, pohybu s míčkem a střelbě, ale vidím to s ním dobře.“

Navíc ho zdobí jistá flegmatičnost, což se hodí, pokud tvoříte obrannou dvojici s Bauerem.

A hlavně se chce zlepšovat. Já sám jsem býval podobný, také na hřišti dost flegmatický, to pro tvořivého obránce není špatná vlastnost. Nedělat si hlavu z nějakého tlaku, z vlastních chyb. Hlavní je se z chyb poučit a jet dál. Vyvíjet se. Chyby neopakovat a neustále se chtít zlepšovat a hlavně vyhrávat. David je na dobré cestě.“

Vraťme se ještě k Liberci, mně osobně jejich kompaktní výkon překvapil. Myšleno pozitivně…

„Musím říct, že mě nepřekvapili. Hráli prakticky stejně jako první zápas v sezoně. Kvalitně do obrany, agresivní v soubojích a pohyblivý v útoku. Hráli celých 60 minut na stejné úrovni, nepolevili. To je mi sympatické.“

Společným jevem dosavadního průběhu sezonu jsou také naše nepodařené vstupy do utkání. V týdnu proti Vinohradům jsme manko 1:4 stáhli, v neděli jsme opět ztráceli o dva góly. Proč se to děje?

„Neřekl bych úplně, že to je pravidlem, ale stává se nám to častěji, než bychom chtěli, to jistě. Přemýšlím nad tím a napadá mě snad jen snažit se v týmu zvednout konkurenci. Holt nebudeme třeba pokaždé hrát na tři lajny. Budeme hrát na deset lidí, kteří opravdu chtějí vyhrávat a udělají pro to maximum.“

Předchozí naše lednová utkání jsi viděl?

„Neviděl jsem pořádně celé zápasy. Zkrátka nebyl čas. Viděl jsem vždy pouze části, ale hlavně jsem konzultoval s trenéry, jak to viděli na hřišti oni. Samozřejmě ztratit body s Bohemkou zamrzí a výkon ve středečním zápase s SKV také nebyl ideální. Hrajeme ve vlnách. Nepodáváme stabilní výkony, to nás trochu brzdí v trénování dalších věcí, které máme s trenéry v plánu. Něco trénujeme, jeden/dva týdny to zvládáme, třetí už to zase zapomeneme a musíme se k tomu vracet.“

V čem nás nejvíce tlačí bota?

„Z mého pohledu je to nějaká jiskra. Chybí nám pozitivní energie nebo ji nedokážeme přenést do hry. A pak to jsou ty nestabilní výkony. Ale nechci, aby vše vyznělo negativně, to vůbec ne. Hrajeme prostě ve vlnách.“

Souhlasím…

„Někdy je to úplně TOP, někdy dno. Teď po zápase s Libercem je to spíš horší. Ale celkově si myslím, že na play off budeme připraveni dobře, klukům věřím!"

Pojďme ještě na úplný začátek příběhu... Co tě vedlo k tomu, že si kývl na Davidovu nabídku a stal se jeho asistentem?

Za prvé jsem vůbec rád, že ta nabídka přišla, moc si jí vážím. Jsem rád, když mohu předat své zkušenosti a že to je právě na Chodově.“

Dělba práce mezi tebou, Dejvem a Šindim probíhá jak?

V poslední době se více věnuji brankařům před tréninkem. Nebo jsem se věnoval rozvoji individuálních činností jednotlivce a Dejv se Šindym trénovali na hřišti. Ale víceméně je to tak, že si řekneme, co bychom chtěli dělat. Každý připraví nějaké cvičení. Například když máme rozdělená cvičení na půlkách hřiště, každý trenér má na starosti jednu a většinou Dejv potom dohled nad celkem. Máme také rozdělené přesilovky a oslabení.“

Tři trenéři nejsou v Superlize úplně častým jevem..

„To ano, má to své výhody.Často při hře na tréninku jde někdo z nás na tribunu a sleduje hru z nadhledu. To přináší další pohled na věc. Myslím, že nám to celkem funguje. O sestavě také debatujeme společně, stejně tak o rozhodnutích v zápase. Konečné slovo má ale Dejv.“

Hodně se také zlepšila práce s videem…

„Máme to rozdělené víceméně tak, že každý trenér řeší rozbory a porady přímo s danou pěticí hráčů. Dejv připraví podklady pro všechny a my si z toho vezmeme své pro naši pětku. Máme už zavedený video systém na situace ze zápasu, které si během zápasu každý trenér sám zakliká. Dejv to pak vezme a pošle.“

Zmínil si zahřívání gólmanů, jak to probíhá?

„Bylo to něco, co nám chybělo. Věnovat se gólmanům trochu více. Například v házené je běžné, že tým má svého trenéra gólmanů a připravuje cvičení speciálně pro ně. I to se snažíme u nás zavézt, a protože jsem prožil pár let v cizině s jedním suprovým gólmanem, Honzou Binderem, tak zhruba vím, na co bychom se měli zaměřit. Proto máme vždy před tréninkem blok pro gólmany, kde se jim 100% věnuji. Doufám, že je to pro ně užitečné a posune je to o krok dál.“

Reakce jsou na to skvělé. Ale řekni mi, nesvrbí tě ruce někdy? Nemáš chuť vlézt na plac v opravdovém zápase?

Ale tak to víš, že svrbí. Říkám si: Vždyť je to tak jasné, proč to nezahraje tak a tak. Ale ve skutečnosti na tom hřišti je to něco jiného. To je takový syndrom elektronické tužky. Mít možnost vidět věci z nadhledu a zpomalit si je, vrátit krok po kroku, to je něco jiného než to zažívat na hřišti. V současné chvíli si určitě nedokážu představit, že bych nastoupil a byl k něčemu platný. Moje místo už je na střídačce a já jsem s tím 100% v pohodě.“

Po zářijovém utkání na Hattricku, které jsme vyhráli 7:6, mi to úplně nepřišlo. Co se tehdy stalo?

„Měl jsem pocit, že to, co se hráčům snažím předat a co jako trenér vidím na hřišti nebo na videu, se míjí účinkem. Zkrátka, že neberou to, co jim říkám a tím pádem jsem se necítil užitečný. Z mého pohledu jsem týmu nic nepřinášel.“

Ale překonal jsi to…

„Ano. Tehdy jsem neviděl jinou cestu než si dát pauzu a srovnat si myšlenky. V tu dobu se přerušila liga kvůli COVIDU, tak se to tak trochu vyřešilo za mě a já dostal potřebnou pauzu.“


Generální
partner

Partneři
klubu