Matěj Netrefa, seznamte se! Osmnáctiletý útočník v úterý proti Tatranu (4:8) prožil svůj debut v Livesport Superlize, dal štempl na osobně velmi vydařené léto. Ač se s ním do sestavy prvního týmu možná tolik nepočítalo, hlavního trenéra Davida Podhráského přesvědčil na přípravném turnaji v Zugu i utkáních domácího poháru. „Do letní přípravy jsem dal maximum, jsem rád, že to nese ovoce,“ usmívá se drobný forvard.

V obsáhlém rozhovoru jsme detailně probrali porážku s Tatranen, úspěšnou výpomoc juniorům, proč nosí na svém dresu číslo 22, vliv staršího bratra Lukáše, který trénuje chodovské dívky, i kočování po pražských klubech. Netrefa také prozradil, k jakému spoluhráči v kabině mužského A-týmu vzhlíží.

Máš za sebou svůj superligový debut, jak sis ho užil?

„Na první start jsem se opravdu těšil, s každým střídáním rostla chuť. Před zápasem ve mně panovala lehká nervozita, ale ta postupem času opadala a cítil jsem se jistější. Těším se, až budu moct znovu naskočit.“

Kdy ses vůbec dozvěděl, že naskočíš na křídle třetí lajny? Předpokládám, že tě tam posunuly změny související s nemocí Toma Ondruška...

„Zpráva o tom, že naskočím od začátku, přišla pár minut před utkáním. Jak říkáš, bohužel nám odpadl Tom a bylo potřeba tomu přizpůsobit lajny.“

Aspoň jsi neměl čas na tím zbytečně bádat, šel jsi rovnou do akce…

„To je pravda (smích). Byl jsem před zápasem připravený, že začnu na lavičce a doufal jsem, že bych se mohl do hry na pár střídání dostat. Že odehraju téměř celý zápas, to jsem opravdu nečekal (smích).“

Je čtvrtek, dva dny po Tatranu, můžeme s lehkým časovým odstupem hodnotit. V čem byl soupeř lepší?

„Znovu rozhodly naše chyby, nedostatečná koncovka a hlad po gólech. Celý zápas jsme měli skvěle zvládnutou obranu, ale dopředu už to nebylo ono. Zbytečná vyloučení nám s vývojem taky nepomohla.“

Co se stalo našemu brankáři Vojtěchu Šimůnkovi, který musel ve 32 minutě střídat?

„Abych řekl pravdu, tak jsem ničeho nevšiml. Nejspíš si při některém ze zákroků hnul s ramenem a dál už pokračovat nešlo.“

Poznamenalo to nějak tým? V tu chvíli jsme prohrávali 2:3, nakonec padli 4:8…

„Myslím si, že ne. Ať už je v bráně Vojtáno nebo Kája tak víme, že se na oba můžeme 100% spolehnout.“

Co ti těžká konfrontace se zatím jediným stoprocentním týmem Superligy ukázala? Na čem musíš pracovat?

„Jsem rád, že moje první zkušenost v Superlize byla právě s Tatranem. Zápas nebyl vůbec lehký a ukázal mi, že musím zapracovat na zrychlení hry a být připravenější v soubojích. A také to, že se nemám čeho bát do příštích utkání.“

Jak jste si v útoku s Ondřeji Voštou a Plíhalem vyhověli?

„No… Nebylo to nic lehkého, protože jsme neměli možnost spolu v týdnu trénovat. Před začátkem jsme si ale sedli, řekli si, co chceme hrát, a nakonec jsme zápas odehráli myslím si celkem dobře.“

Mrzely vás nějaké situace, obdržené góly?

„Moc jsme si nevěděli rady s přechodem do útoku a následným již zmíněným zakončením. Jestli chceme dávat góly, musíme na těchto věcech do dalších zápasů zapracovat.“

Kdo z kádru soupeře na tebe udělal největší dojem?

„Rozhodně Ondra Němeček, který mě nepřestává překvapovat. Jak svojí tvrdou a přesně mířenou střelou, tak i lehkostí, se kterou hraje.“

Hovoříme spolu vůbec poprvé, zkus se našim čtenářům trošku představit, jaký jsi florbalista?

„V krátkosti bych se popsal asi jako rychlý hráč menšího vzrůstu, který se rád hrne do soubojů a rychlého zakončení.“

A na dresu máš číslo 22, proč?

„Číslo 22 nosím na zádech už od doby, co jsem s florbalem začínal, nedám na něj dopustit. Od chvíle, co jsem na Chodově, jsme se o něj každý rok přetahovali s Kájou Perglerem. Jsem moc rád, že mi ho letos přenechal.“

David Podhráský, když jsem z něj o tobě tahal informace, na tvou adresu pronesl, že jsi byl jedno z nejpříjemnějších překvapení letní přípravy, to potěší, že?

„Slyšet to mi rozhodně dělá radost. Do letní přípravy jsem se od začátku snažil dávat maximum a jsem rád, že je to vidět.“

Vnímal jsi během léta, že se ti daří, že bys mohl projít pomyslným „cutem“ a být zapsaný na soupisku elitního týmu?

„Před přípravou spíš převládala nejistota, jestli na to budu mít po florbalové stránce. Ale postupem času jsem vnímal, že jdu nahoru a nabral jsem potřebné sebevědomí, které mi dlouho chybělo. Po turnaji ve Švýcarsku jsem si říkal, že jestli budu pokračovat v dobrých výkonech, mohlo by se to povést.“

Turnaj ve Švýcarku, kde jsi třeba proti Zugu dvakrát skóroval, ti vyšel. To asi také sehrálo důležitou roli, že?

„Myslím si, že určitě. Do Švýcarska jsem jel s čistou hlavou a nastavením, že se chci předvést a vyšlo to. Do utkání proti Zugu už jsem šel s větší jistotou a cílem skórovat. Povedlo se. Radost jsem měl nejen já, ale i Majkl Podhráský, který mi to hned po zápase s velkou chutí zapsal do pokutníčku (smích).“

A další trefu si přidal v poháru proti Ústí...

„Zápas v Ústí se nám absolutně nepovedl, ale za první trefu v poháru jsem moc rád. Hlavní zásluha patří Eremimu, který mi balon naservíroval pod nos a já už jen zvedal ruce.“

Kabina, kde sedí řada bývalých i současných reprezentantů, tě přijala jak?

„Mám pocit a doufám, že mě všichni přijali bez problémů. Od každého se trénink co trénink učím novým věcem nejen po florbalové stránce, nemůžu si stěžovat.“

Jsi docela kočovník, prošel jsi v mládí Bohemkou a Future, teď jsi na Chodově. To nemůže říct každý.

„Ve Future to bohužel po pár incidentech nedopadlo a klub se rozpadl… Po několika letech v Bohemce jsem si uvědomil, že se tam necítím dobře a potřeboval jsem změnu. Na Chodov jsem přišel tři roky zpátky, ale cítím se tu jako doma.“

Tvůj bratr Lukáš měl před sebou také solidní kariéru, proč seknul s vrcholovým hraním?¨

„Brácha se věnoval trénování vedle hraní už od 14 let. Florbal miluje a chce se mu věnovat na naprosté maximum. V době rozhodování mu došlo, že díky trénování může florbal řešit daleko komplexněji než jen jako hráč. Chce řešit tréninky, chce řešit jeho speciální analýzy, chce svým svěřencům dávat 100% péči a to už s hraním nešlo skloubit. Tak jsme se o tom vždy bavili.“

Trénuje ženské složky na Chodově, dává ti nějaké rady?

„Pro radu si sem tam k němu zajdu, protože má spoustu zkušeností, které mi vždy s radostí předá. Občas si spolu i sedneme k videu, rozebereme má střídání kousek po kousku, a upozorní mě na chyby, kterých se příště vyvarovat.“

Ještě bych se rád pobavil o juniorech, na tzv. institut 2002 jsi pomohl Chodovu postoupit z kvalifikace, spokojenost, splněný cíl

„Rozhodně převládá spokojenost. Mně samotnému těch pět zápasů dalo hrozně moc a jsem rád, že tu byla možnost klukům pomoct, snad jim i něco předat. Tímhle bych jim taky chtěl popřát hodně štěstí do zbytku sezony.“

Pomohl jsi jim mojí optikou víc něž dost, v pěti zápasech jsi zaznamenal 10+3…

„Určitě to zní krásně. A i tohle byl faktor, který mi zvedl sebevědomí a ukázal, že můžu být rozdílovým hráčem. Ale při zpětném ohlédnutí vím, že bodů mohlo být o dost víc.“

V průběhu šesti duelů junioři ztratili jediný bod za výhru po nájezdech nad Spartou. Karel Hodík, import z áčka, také sehrál důležitou roli?

„Karel chytal v zápasech se Spartou s ledovým klidem a byl jasně nejlepším hráčem na hřišti. Nájezdů se za oba zápasy jelo víc než dost, ani při jednom nebylo pochyb, že ho chytí.“

Jaké máš osobní cíle do této sezony?

„Chci se v průběhu sezony neustále zlepšovat, podávat dobré a konzistentní výkony. A postupem času se stát pevným a prospěšným členem kádru.“

Imponuje ti někdo ze současného týmu Chodova? Někdo, od koho okoukáváš nejvíc?

„Určitě Marek Vávra. Je to pro mě hráč, kterému bych se chtěl nejen herně přiblížit. Každý trénink ho sleduji a snažím se od něj pochytit něco, co by mi mohlo pomoct. Jsem rád, že jsme si spolu mohli zahrát v jedné lajně v pohárovém utkání.“


Generální
partner

Partneři
klubu