Víte, co spojuje říjnové utkání z roku 2017 proti Ústí a nedělní s Otrokovicemi? Vysoká vítězství svou brankou podpořil i Tomáš Vávra. Mezi tím nic, ani ťuk, žádná gólová radost. Neproduktivní série chodovského univerzála trvala více než tři roky. „Důvody jsou různé, takřka rok jsem nehrál, ale ta doba je prostě přespříliš dlouhá. Obzvlášť, když hraji za tým, který se rád prezentuje útočnou hrou a dává okolo 200 gólů za sezonu,“ uznává jeden z nejzkušenějších hráčů výběru Davida Podhráského v otevřeném rozhovoru.

Pamatuješ si ještě gól, který 12. října 2017 přispěl k vítězstvím nad Ústím 13:1?

„Moc dobře. Bylo to v den, kdy se nám s Janou narodila dcera Johanka. V tom zápase jsem měl asi pět velkých šancí, všechny zahodil a proměnil až jeden nesmyslný volej přes ruku. Zaplať pánbůh za něj.“

Je ti 33 let, máš toho za sebou strašně moc. Byl tak dlouhý půst něčím, co tě vnitřně hlodalo?

„Osobně příliš ne, mám ke statistikám takový ambivalentní vztah. Ovšem vnímám, že v kolektivním sportování je zapotřebí pomáhat, seč to síly stačí. A ještě nikdo nevymyslel pro hráče nic efektivnějšího než střílení branek. Zároveň i hráči, kterým to není vlastní, musí chtít a umět zakončovat. Už jenom pro to, aby se rozptylovala pozornost soupeřů.“


UŽ JSTE SLYŠELI 22. DÍL PODCASTU BARI & DEJV? STAČÍ KLIKNOUT!


Občasné narážky na tvou gólovou potenci asi přišly, že?

„Vyslechl jsem si jich opravdu hodně. V poslední době spíše více, než bych byl rád. Spoluhráči to mysleli pozitivně, ale já to bral trochu jako svoji prohru. Takový předobraz neumětelství.“

Jak to? Tvé úkoly leží někde jinde přeci…

Může být stálo opakováno, že plníte jiné úkoly, bráníte, forčekujete, rozehráváte, ale pokud to aspoň občas nemá nějaký brankový efekt, pak celkově týmová role nemůže být příliš velká. Už jen pro to, že když je nepřiznivý stav, pak trenér ukáže na jiné.“

Branka proti Otrokovicím byla i tvým prvním bodem v letošní sezoně. Dovol mi ale vlastní pohled. Dle mého soudu plníš i důležitou roli mimo plac, tvoje slovo má váhu, dokážeš své myšlenky formulovat.

„Mám hodně sportovně odžito, zároveň nejsem rétor ve smyslu bilančních proslovů před či po zápase. Spíše se snažím se všemi mluvit a občas z té běžné pěny dní objevit něco zajímavého. Pozor, neplést s předáváním zkušeností, na toto sousloví jsem alergický a zní to kazatelsky.“

Z občas jízlivého humoru nějak slevuješ na konto výše popsaného, nebo ne?

„Myslím, že to není samoúčelné a dokážu rozeznávat správnou chvíli.“

Osobně mi přišlo krásně symbolické, že gól na 6:3 pro tebe vymyslel tvůj bratr Marek, vnímáš to stejně?

„Tady ta symbolika platí a mně se to zamlouvá. Brácha přestal nahrávat jen Majákovi, tam už to je vyzkoušené, a zkusil zapojit někoho jiného. Tak nějak jsem to věděl a musel jsem si do situace pospíšit.“

Koukal jsem na video, tvoje divoká radost byla spontánní, nebo jsi to trošku zahrál?

„Asi oboje. Měl jsem radost, každý by měl mít radost ze vstřelení branky. Ale znalci o mně ví, že v minulosti jsem takto bouřlivě své branky neslavil.“

Doplnění útoku, náběh, rána k vzdálenější tyči. Bude z tebe na stará kolena ještě ofenzivní bek?

„Ono to prostě je potřeba. Typicky obranný hráč už asi nemá moc velké využití. Pokud obránci jsou schopni sbírat body jako útočníci a takový Ondra Němeček má skoro dva body na zápas, pak tohle rozdělení obranný/útočný obránce a mnohdy i obránce/útočník ztrácí smysl. Touto optikou si třeba myslím, že Ondra Mikeš je mnohdy nejlepší obránce ve své pětce, a to hraje v útoku.“

Ale freestyle, který v neděli předvedl při přesilovce Tomáš Sýkora, asi neumíš, že?

„Zaměřuji se na jiné činnosti. Ale Sykymu se to teda hodně povedlo. (smích)“

Pěkný gól dal i Martin Koutný, tvůj blízký druh v kabině. Rokovali jste na toto téma po zápase?

„Tomu jsem to hodně přál. Za celý víkend i za poslední dobu. On i jeho spoluhráči z lajny mají za sebou povedený víkend, všichni dali branku a já doufám, že to bude pokračovat. Pozitivní je, že dokázali přehrávat soupeřovu pětky a jsou výrazně v plusu.“

Optikou celého duelu přesvědčivá výhra 12:3, potěšilo tě to?

„Je to vzpruha, na výsledku se podílely všechny pětky, všichni hráči. Je potřeba říct, že přijel poslední tým tabulky se svými starostmi. Ovšem pro nás, s ohlédnutím na naši formu z posledních zápasů, jde o potvrzení vzestupu. Měl jsem z celého víkendu dobrý pocit.“

Vraťme se ještě v čase do soboty na utkání ve Vítkovicích. Byla druhá třetina tou nejlepší, kterou jsme letos předvedli? Domácím jsme nasypali pět branek...

„Zajímavé, takto jsem nad tím nepřemýšlel. Projíždím si všechny třetiny všech zápasů a je fakt, že moc lepších jich asi nebude. Byli jsme hlavně efektivní a Šimy nás podržel. Vyvarovali jsme se křiklavých chyb, to bylo klíčové.“

Co se stalo ve třetí periodě, kdy nám Vítkovice direkt vrátily a vyhrály 8:6?

Tam se karta trochu obrátila, branka v přesilovce, dobře dokončené brejky a rozdíl se postupně zvyšoval. Kluci z Vítkovic začali hrát více na balonku ve svém obranném pásmu a vyčkávali na svou chvíli. Od Vítkovic hezky takticky zahrané, i když můj pocit byl, že k bodům tentokrát tak daleko nebylo.“

Ty jsi byl přímým účastníkem branky na 4:5 z pohledu Vítkovic, která je dostala na koně. Co tam bylo špatně?

„Špatné přebrání před brankou a pohotovost Hájka, který je abnormálně šikovný. Poměrně lehká branka. Mě osobně mrzí i první obdržený gól deset vteřin před první sirénou.“

Trenér Podhráský po porážce 6:8 říkal, že ho těšila implementace věcí, které po vás žádal, které jste trénovali. Co přesně tím myslel?

„Naše hra se nepatrně zvedla. Ono to vlastně není úplně o konkrétních pokynech, ale spíše o plnění některých předem rozeznatelných věcí, tak aby spoluhráči věděli, co se stane. V těch základních věcech došlo k posunu, proto to lze hodnotit střízlivě pozitivně. Poslední dobu vidím, jako když vás zastihne obrovská bouřka, na kterou nejste moc připraveni, teď jste našli základní tábor, kde si sušíte prádlo a začínáte se připravovat na další obtížný výšlap.“

Krásná metafora! Pojďme ještě na závěr k tobě osobně. Těší tě, že po těžkém zranění stále běháš po palubovkách? Je to velká satisfakce?

„Zejména obrovská radost. Neprožíval jsem to období fatalisticky ani plačtivě. Přirozeně, mnohdy naivně, očekávám, že všechno tak nějak dobře dopadne. Jsem rád, že mě to výrazně neomezuje, že hraji bez bandáží a obvazů a že se mnou fyzioterapeut nemá tolik starostí. O to více mě mrzí, když se s podobnou lapálií potýkají spoluhráči. A že jich letos není málo.“

Jak se ti hraje s Jiřím Bauerem, vyhovíte si?

„Z mého pohledu to funguje. Vyzněním hry se vhodně doplňujeme, což byl záměr trenérů.“

Je na tebe stejně přísný, jako na tvé mladší předchůdce, nebo chová respekt?

„Tak jako všude, důležitá je zdravá balance. To, že někdo někoho umí vyřvat nebo přitvrdit v diskusi není na škodu, ale musí to být ve správnou chvíli. Proto u něho oceňuji naprostou názorovou otevřenost, na druhou stranu exces jako na Tatranu, kdy hodí hokejkou, to nikomu fakt nepomůže.“

Jak náročné je opouštět domov, kde je manželka a dvě malé děti, a takřka každý den docházet na tréninky?

„Náročné to je zejména pro ni. Pokud bychom pociťovali velké vnitřní pnutí, musel bych se zařídit jinak. Není nic nadřazeného.“

Za horizont této sezony se koukáš?

„Plány nemívám, těch proměnných je tolik, že něco plánovat by bylo zbytečné. Důležité je, aby pro mě čas, který trávím hraním, byl radostný a nebyl brán jako povinný. Smlouvu mám pouze na jeden rok a o podmínkách budu vyjednávat až po ukončení sezony.“

Tušíš, jak dopadne?

„První moje přání je, aby se vůbec dohrála. Tady lze mluvit o velkém štěstí, že bylo florbalu umožněno pokračovat v relativně normální soutěži. Druhé přání, aby se u nás vylidnila marodka a pak teprve je možné mluvit o nějakých scénářích. Letos vnímám, že budou zajímavé už i čtvrtfinálové boje, kde na sebe zákonitě narazí ambiciózní kluby.“



Generální
partner

Partneři
klubu