Pět let byl druhým mužem Florbalu Chodov, během jeho éry získal klub tři mistrovské tituly. Zprofesionalizoval se, rozšířil členskou základnu i svůj sportovní vliv na Jižním Městě. Zkraje října generální manažer David Bohumínský oznámil, že ve své funkci skončí. Proč? To i řadu dalších témat jsme probrali v obsáhlém rozhovoru. Příjemné čtení. A Davide, díky za vše!

Pět let je dlouhá doba, že?

"Když jsem před lety přijímal nabídku prezidenta Michala Bauera pomoci mu s klubem v roli GM, řekli jsme si, že tuto spolupráci vidíme cca. na dva roky. No a vidíš, nakonec z toho bylo 5,5 roku, takže vlastně trochu přetahuji. (smích)"

Beru to jako důkaz, že tě práce naplňovala.
"Byla to hezká doba, zajímavá pracovní zkušenost a spousta krásných emocí. Ale prostě přišla chvíle dát více prostoru jiným a jít vstříc dalším pracovním výzvám."

K tomu se ještě dostaneme. Co se během tvé pětiletky podařilo vykonat?
"Za dobu, co jsem pracoval v klubu, se nám podařilo vybudovat moderní profesionální sportovní organizaci, vytvořit řadu plnohodnotných pracovních příležitostí pro mladé florbalové specialisty, zeširoka se rozkročit s členskou základnou, zabydlet se ve skvělých halách na Praze 11, vyhrát tři tituly a vybudovat seskupení Floorball Group."

Odchod v tvé hlavě zrál delší čas, že?
"Před rokem a půl jsem byl už opravdu jednou nohou pryč zpátky v médiích. Ale nakonec jsme se s Michalem domluvili ještě na ročním pokračování. Když něco miluješ a děláš to srdcem, tak i když cítíš, že je možná čas na změnu, tak naprostou jistotu nemáš nikdy. Je to emotivně složité rozhodování."

To věřím. Co konkrétně tě tehdy udrželo v manažerské židli?
"Právě můj vztah ke klubu. A také pocit, že v tom nemůžu nechat Michala samotného. Zkrátka ještě tehdy nenastala ta správná chvíle."

Ta přišla až nyní...
"Já celou svoji profesní kariéru prožil ve velkých společnostech, práce na klubové úrovni je něco úplně jiného. Ukázalo se, že řídit florbalový klub jako firmu je či bylo v našich poměrech poněkud naivní. Tak se přizpůsobíš, slevíš ze svých standardů, děláš kompromisy. Vidíš, jak se věci posouvají, jak se daří, klub roste a sílí. Proměňuje se klub, mění se lidé v něm, měníš se i ty sám. A pak se jednou zastavíš a uvědomíš si, že tě to už nenaplňuje radostí tak, jako na začátku. Že opravdu potřebuješ nový impuls pro radost z práce."

Rozumím. Přesto si část agendy ponecháváš.

"Říkal jsem, že je Florbal Chodov mojí srdeční záležitostí. Mám k němu osobní vazby, pojí mne s ním celá řada nádherných florbalových emocí skrze moje děti. A tak, jako jsem klubu pomáhal s financováním ještě předtím, než jsem do něj přišel pracovat, tak s hledáním zdrojů a partnerů chci pomáhat i po mém odchodu z funkce GM."

Jakou roli v tvém konci sehrál názorový rozkol s Ondřejem Neumanem, sportovním manažerem klubu?

"Nechci toto téma příliš rozebírat, jen uvedu, že principiálně nešlo o názory na sportovní řízení, ale o rozdílné pohledy na manažerské fungování, zodpovědnost a komunikaci."

Vaše vnímání florbalu je ale také odlišné, ne?

"To tě zklamu, nemyslím si, že bych měl s Ondrou nějaké propastně rozdílové florbalové filosofie. Já se nikdy nepasoval do pozice florbalového experta, tuto roli jsem v klidu přenechával jiným. Ondru jako trenéra beru, patří podle mne do širší špičky toho nejlepšího, co český florbal má. Debaty s ním mne vždy bavily a obohacovaly. Věřím, že se v budoucnu vrátí zpátky více do haly k trénování, protože tam je opravdu silný. Dnes mi tam jeho trenérská kvalita a přístup chybí."

Vracíš se do korporátní sféry, co ti bude chybět z klubového dění? 

"Myslím, že nic. Reprezentovat klub bylo věcí cti, a to bych chtěl dělat v rámci možností i nadále, prožívat emoce na tribuně budu také. Kontakt s lidmi z klubu neztratím a prezidenta Michala považuji za svého kamaráda a na tom odchod z pozice GM nic nemění."

Michala Bauera zmiňuješ často. Víš, že rád říkal, že si tvým angažováním koupil více času pro sebe?

"Michal klub vybudoval a drží při životě už téměř 30 let! Jako podnikatel se ale musí věnovat svým dalším aktivitám, proto před pěti lety podle mne přivítal možnost získat parťáka manažera, o kterého by se mohl opřít, svěřit mu některé agendy, konzultovat s ním své myšlenky. Někoho, kdo už má také něco odžito a bude mu blíž životními zkušenostmi i názory. Někoho, kdo s ním bude sdílet nejenom radosti, ale i klubové starosti."

Takže se trefil.

"Ano. Dostal jsem od něj prakticky 100% mandát k jakémukoliv rozhodnutí, nastavili jsme si spolu cíle a pak jsem je v exekutivě naplňoval společně s kluky z klubu. Takže si mohl dovolit od běžného provozu klubu poodstoupit a věnovat se florbalu více z nadhledu a soustředit se primárně na „svůj“ A tým mužů a vztahy s klubovými sponzory a partnery."

Pro mě tvá práce vždy značila generování peněz. Jak těžké je lákat partnery na, byť úspěšný, ale pořád jen florbalový klub?

"Je to velmi těžké. Své by ti o tom mohl povyprávět třeba i Tom Ondrušek, který mi s tím chvíli pomáhal."

Co se v tomto segmentu dělo od počátku pandemie COVID-19? Registroval jsi strach sponzorů navazovat nová partnerství, popřípadě setrvávat v těch stávajících?

"Pandemie segment sponzorů zasáhla tvrdě. Někteří naši tradiční partneři, bez kterých si vlastně ani Chodov neumíme představit, najednou nemohou v aktuálním roce pokračovat v naší podpoře. Ale naopak se nám zase podařilo přivést nového skvělého partnera Peugeot, který nahradil flotilou aut dosavadní vozy Mercedes."

Je to jeden z dealů, na který jsi, třeba i vzhledem k nepřízni doby, nejvíce pyšný?

"Já jsem pyšný na všechny naše partnerské dealy. Ale extrémně si vážím zejména naší spolupráce se současným vedením Prahy 11, která se nám vždy snaží pomáhat ve vztahu k potenciálním partnerům."

Na závěr mi dovol jednu osobní otázku. Jaký byl tvůj nejšťastnější florbalový moment?

"Všechny tři zlaté medaile, vítězství v pohárech a pak každé významnější vítězství mládežnických týmů, kde hrály či hrají moje děti."

Syn Kuba platil za obrovský florbalový talent, dcera Lucka je jím dodnes. Jak tvůj konec vzali?

"Kuba to přijal rozhodně snadněji, než já jeho rozhodnutí před pár lety skončit s florbalem. Lůca bude asi ráda, že nemá tátu ve vedení klubu, ve kterém hraje. Dá jí to určitě pocit větší volnosti. Florbalem žije a moje jediné přání je, aby ji to bavilo ještě hodně dlouho, nacházela v něm zálibu a já se mohl ještě mnoho let radovat z florbalu spolu s ní."


Generální
partner

Partneři
klubu