Michal Kotlas a David Bouša. Matadoři obranné řady, kteří pomohli Chodovu k dvěma mistrovským titulům, od letošní sezony trénují Sokol Královské Vinohrady. Kariéru shodně ukončili v roce 2018, rok si odfrkli a pak je zlákala nová výzva. Hodně lidem tím vyrazili dech… Během víkendu s oběma klubovými legendami přineseme rozhovory. Hlavní kouč SKV Kotlas má přednost.

V pátek se Vinohrady v rámci 14. kola Superligy střetly s Chodovem a na zápas budou chtít rychle zapomenout. Tom Ondrušek nastřílel hattrick a favorit zničil domácí 10:2, čímž si upevnil druhé místo v tabulce. SKV uzavírá osmičku postupujících do play off. Jak si Kotlas užívá novou roli, co mu na ni řekla rodina a prezident Chodova Michal Bauer? A těší ho dosavadní výsledky SKV?

Poprvé si v superligovém zápase stál na střídačce SKV proti Chodovu. Cítil jsi nějakou nostalgii?
„Premiéru jsme si už odbyli v pohárovém utkání před začátkem sezony. To byl ale konec srpna a zápas měl ještě trochu atmosféru letního turnaje. Navíc jsme nebyli kompletní a s klukama z SKV jsme neměli na hokejce tolik natrénováno a odehráno. Teď, když šlo o ostré body do ligové tabulky, to bylo už trochu jiné. Když jsem parkoval před halou a vcházel, potkal jsem se u vstupu s Mikim a Sykym a bylo to najednou jako pár let nazpět, když jsme takhle chodili společně do šatny. Tam jsem to pocítil hodně.“

Co bylo dál?
„Pak už jsem se soustředil na nás, kluci z Chodova se taky nechtěli nijak rozptylovat. Přeci jen liga je liga a každý jsme tam měli svoji práci. Pozdravili jsme se a prohodili pár slov až po zápase.“

Leckoho na Chodově vaše trenérská štace zaskočila, prezidenta nevyjímaje. S Michalem Bauerem jste se oba osobně sešli, "vyříkali" jste si to?
„Ano. Majklovi, jako jednomu z lidí, kteří mě na Chodov přivedli, jsem volal den předtím, než mělo být naše angažmá zveřejněné. Vše se “upeklo“ hodně rychle a tak nebyl čas si to vyříkat dříve. Majkla to trochu zaskočilo, což chápu a s odstupem času jsme se domluvili na setkání u piva, kde jsme si vše v klidu ještě jednou řekli a urovnali. Nejsme v lize přímými konkurenty a každý bojujeme v jiné části tabulky a máme jiné cíle. My na dálku Chodovu fandíme a věřím, že Majkl i kluci přejí nám.“

Netušil jsem, že máš trenérské ambice. Tak mi řekni, jaký jsi trenér?
„Snažím se dívat na hru očima hráče. Předat klukům ty nejdůležitější poznatky o soupeři, aby je nemělo na hřišti co překvapit. Základem všeho je pro mě komunikace. I když ne vždy jde vše stíhat a ošetřit, tak chci, abychom s hráči o věcech mluvili, nenechávali témata vyhnít. Aby každý věděl, na čem je, a co se od něj očekává. Chci kluky pozitivně motivovat, občas přihodit vtípek pro odlehčení situace. Přeci jen je to jen hra a musí nás to všechny bavit. Samozřejmě máme nějaké cíle a hrajeme tu nejvyšší soutěž, takže to nemůže být jen o srandě a je třeba udržet ve správnou chvíli v týmu koncentraci a disciplínu.“

Od Chodova jste dostali desítku, výsledkově horší zápas jste letos nehráli. Jak se lišil váš gameplan od reality?
„Odehráli jsme asi náš nejhorší domácí zápas v sezoně. To mě mrzí. Umíme hrát daleko lépe. Pokud podáme dobrý výkon a prohrajeme, pak s tím nemám problém. S Chodovem to tak nebylo. Soupeř byl lepší, ale my jsme mu to ulehčili. Ve všech činnostech nás předčili a to jsme si určitě před zápasem neplánovali. Předzápasová příprava byla, myslím, nadstandardní, ale na hřišti pak nebylo nic.“

Drtivou většinu hráčů Chodova znáš, na Toma Ondruška jsi je určitě upozorňoval, po konci utkání měl hattrick. Vyčinil si za to svým hráčům?
„Samozřejmě, že jsme kluky upozorňovali na jednotlivce, kteří budou v zápase nejvíc nebezpeční. Tom byl jedním z nich. Po zápase jsme konkrétně tohle už neřešili. Trápil nás více náš týmový výkon, herní projev a chyby, o kterých se neustále dokola bavíme, a neustále dokola je opakujeme.“

Výsledky ale nejsou špatné. Po 14 kolech máte 17 bodů a jste osmí. Porazili jste třeba Tatran, o gól prohráli s Vítkovicemi. Na druhou stranu vás jako jedni z mála šmikly Pardubice. Takže spokojenost?
„Ano, převládá. Mohlo to být lepší, ale i horší. Celkově jsme spokojeni, ale zápas v Pardubicích nás hodně mrzí. V celkovém součtu mohou být tyto body i klíčové. Mrzí nás i utkání se Spartou, kde jsme vedli 4:0. Na druhou stranu se nám podařilo otočit domácí zápasy s Lípou a Black Angels. Pořád máme na čem pracovat a k ideálu má naše hra stále daleko.“

Co posily, monitoruješ nějaké hráče?
„V této sezoně určitě ne. Kádr máme široký a chceme pracovat s klukama, které máme k dispozici a vymačkat z nich to nejlepší. Lákáme jen, spíš ze srandy, Kovboje Strachotu, který by měl dole u Tůši výborné zázemí. Ale chce teď zůstat ještě věrný Varům a táhnout je směrem do Superligy.“

Tlak vedení existuje, čeká se od vás účast v play off?
„Neřekl bych, že je nějaký tlak směrem od vedení. Vytyčil se cíl, který je pro tým možný a reálný a kluci na to mají, ale bude hrozně těžké do play off dokráčet. Liga je ve střední až spodní části tabulky strašně vyrovnaná a je nám jasné, že to vůbec nemusí vyjít. Rádi bychom se vyhnuli bojům v play down. Ale to asi každý.“

Jak zvládáš kloubit tréninky, práci architekta a rodinný život, doma na tebe čeká manželka Zuza a dcerka Josefínka?
„Od počátku jsme si s SKV nastavili naše působení tak, abychom to časově zvládli. S Davidem pravidelně vedeme středeční a čtvrteční trénink v hale. Tréninky nám začínají tak, že stíhám doma dávat Fíně dobrou noc. Pondělní trénink vede náš asistent Bolek Kytka a na tyto tréninky chodíme dobrovolně, podle potřeby. Manželka Zuza mě v nové roli podpořila, a když to časově jde, chodí s Fínou fandit.“

Domácí návštěvy na SKV nejsou dvakrát světové, dva fanoušci navíc bodnou.
„To ano. Jedním z prvních Fíniných slov bylo hlasité “góóóóly!“ Vždycky, když přijde do haly, je nadšená a po zápase chce na hřiště. Líbí se jí chodit se schovávat za síťku do brány, ale odtud ji raději vždy rychle vyvedu. Samozřejmě, že to celkové vytížení společně s prací je velké, ale vrací se mi to ve chvílích, kdy se nám daří, a mohu nechat volný průchod zápasovým emocím, které mám s florbalem neodlučitelně spjaty. Ty týmové emoce a radost z toho mi chyběly, pravda.“

14.kolo, pátek 29.11.2019, 19:30
2:10
(1:4, 1:4, 0:2)
 

branky: 1. Lukáš Gregor, 28. Petr Hartman - 1. Daniel Maxa, 2. Jiří Koutný, 8. Dan Kašovský, 11. Tom Ondrušek, 25. Jiří Koutný, 29. Martin Skřivánek, 39. Tom Ondrušek, 40. Ondřej Mikeš, 47. Ondřej Mikeš, 55. Tom Ondrušek
rozhodčí: František Pangerl - Jiří Šedivý
vyloučení: 2:1; využití: 0:0
diváků: 142
zásahy brankářů: Rastislav Mazák 8, Jiří Buchta 13 - Michal Rebro 12

Generální
partner

Partneři
klubu