Vydřená výhra 8:7 v prodloužení v rámci 13. kola Superligy na hřišti Hattricku Brno měla pět hrdinů. Lajnu Ondřeje Mikeše, která se postarala o všechny branky napínavé přestřelky a odvrátila tak blamáž v souboji s nováčkem. Díky za to, z druhého místa tabulky Chodov ztrácí na vedoucí Mladou Boleslav hratelných pět bodů. Mikeš vstřelil dva góly včetně vítězného zásahu z prodloužení. Nejen proto byl hostem našeho rozhovoru.

Jaká témata jsme společně s devětadvacetiletým útočníkem probrali? Třeba to, proč se Chodov s papírově slabšími soupeři trápí, jaké to je hrát zápas po vinné oslavě narozenin, jak se rodině ze Znojma s malým synem žije v hlavním městě, i proč aktuálně považuje reprezentaci za uzavřenou kapitolu.

Hrál jsi někdy zápas, ve kterém by tvůj tvým za 60 minut nevedl, šestkrát dotahoval náskok soupeře, a přesto dokázal zvítězit?
„Takový zápas si nevybavuju a je možné, že jsem ho na této úrovni opravdu nezažil. Nejvíc mě štve, že to je zápas, na který se připravujeme, abychom soupeře nepodcenili, abychom hráli se stejným nasazením, jako proti těm nejsilnějším soupeřům, abychom navázali na výkony z posledních kol, a pak to stejně dopadá tak, že se štěstím odvážíme dva body.“

Zlaté dva body, vzhledem k vyrovnání na 7:7 34 vteřin před poslední sirénou.
Přesně tak, taky jsme mohli odjíždět s prázdnou a nikdo by se nemohl divit.“

Souhlasíš tedy s tím, že kdybychom nezvítězili, hodili bychom do koše poslední týdny a cenná vítězství nad Spartou a Mladou Boleslaví?
„Určitě. Hrajeme opravdu dobře proti těm TOP týmům, plníme věci, které si řekneme, hrajeme na krev, je tam z týmu cítit chuť a energie. A pak přijdou ty zápasy, které bychom měli papírově v pohodě zvládnout a čekáme, že se soupeř porazí sám. Kdyby to bylo poprvé, dá se to nějak okecat, ale teď už to je k zamyšlení. I přesto, že jsme včera vyhráli, tak ta pachuť nedobrého výkonu tam zůstává a je to další facka, tentokrát ale naštěstí s minimální bodovou ztrátou. Je potřeba si z toho něco vzít a dál pokračovat po té cestě poctivé práce, kterou jsme těmi zmiňovanými zápasy šli.“

Nováček z Hattricku nám za dvě vzájemná utkání nasázel dvanáct branek, to mi přijde hodně. Čím nám jejich hra nesedí?
„Neřekl bych, že nám nesedí. Spíš bych to sváděl na naši nekoncentrovanost a laxnost v obraně, když hrajeme s papírově slabším soupeřem. Kterýkoliv tým v lize nemá problém dát třeba osm gólů, pokud se soupeři nechce bránit, blokovat, bojovat.“

Hattrick hrál odvážně, kdyby sis mohl vybrat jednoho jejich hráče a přivést ho na Chodov, kdo by to byl?
„Tím, že je Hattrick nováček a už nejsem ten, kdo pročítá po večerech florbalové ročenky, tak ty kluky až tak dobře neznám. Možná toho obránce, co nám dal gól z půlky hřiště (Filip Horák, pozn. red.). To se nám už dlouho nepovedlo, to by se nám hodilo.“

Tvoje lajna (Krbec, Mikeš, Matejčík, Pražan, Maxa) vstřelila všech osm branek v utkání. Trenér Podhráský po utkání říkal, že jen díky vám máme dva body, s výkonem panuje spokojenost, nebo tam ještě nějaké mušky poletovaly?
„My si to teď užíváme, baví nás to. V tomto složení si extrémně vyhovíme, máme stejný pohled na hru. Jsme na tom dobře fyzicky a baví nás hrát neustále v pohybu, z čehož pramení, že jsme schopni dostávat soupeře pod tlak. Měli jsme ale problém, že jsme nedokázali přetavit tuhle aktivitu v góly, což se nám včera konečně podařilo a hodilo se to dvojnásob. Jasně, mouchy tam jsou, ale jak říkám, je tam dobrá chemie a baví nás tu naši hru zápas od zápasu zlepšovat.“

Co říkali trenéři po utkání v kabině, fénovali za ztrátu jednoho bodu, nebo vypíchli morál a velký obrat?
„Všichni cítili, že ten zápas byl z naší strany průser se šťastným koncem. V trenérech to vřelo, nicméně zhodnotíme si to až v klidu s odstupem. Nemá asi smysl se nějak srážet dolů. Čekají nás další zápasy, musíme navázat tam, kde jsme byli minulý týden.“

Proč utkání nedohrál kapitán týmu Martin Koutný?
„O zranění nešlo. Řekl bych, že to bylo čistě tím, že trenéři stáhli hru na deset lidí a Sykyho vysunuli dopředu na jeho místo. Ale nějak víc jsem nad tím nepřemýšlel.“

Jak se ti líbila brněnská hala Maloměřice, je to důstojné prostředí pro Superligu?
„Mně osobně ta hala nijak nevadí, vlastně mi přijde docela sympatická. Na návštěvy florbalové Superligy zcela dostačující.“

Vím, že jsi v sobotu slavil narozeniny, bylo náročné si to tzv. pohlídat a neponocovat?
„Poklidná rodinná oslava, žádná divočina. Ale úplně ideální předzápasová příprava to asi nebyla, přiznávám. Pár skleniček vína jsem si dal, ale schválně jsem vybíral pouze kvalitní vína ze Znojemska s certifikací VOC, která znám a mám vyzkoušeno, kolik můžu vypít, abych byl ráno ready.“

Kvalitní příprava řekl bych, dal jsi dva góly včetně vítězného z prodloužení. Po utkání ti hned do náruče skočil syn Vašík, přišli se na tebe podívat i další rodinní známí? Přeci jen ze Znojma, tvého rodiště, je to do Brna coby kamenem…
„Musím říct, že to si moc užívám, když za mnou Vašík po zápase přiběhne, má radost a je mu úplně jedno, jestli jsme prohráli s Black Angels, nebo jeho táta rozhodl gólem v prodloužení. To mě vždy hodí do pohody a uvědomím si, že vlastně o nic nejde. Teď to vyšlo, že mohl být i v Brně, protože jsme strávili víkend ve Znojmě. Na zápasy do Brna vždy vyrazí početná rodinná výprava, tak ty zápasy mám rád. Jsem rád, že po sestupu Znojma a Bulldogs tahle tradice může pokračovat a jeden zápas si užiju takhle s podporou rodiny na tribuně.“

Brzy budeš mít o fanouška víc, v prosinci se tobě a manželce Petře narodí další potomek, nemáš strach z toho, že každý den mizet na tréninky a o víkendu korzovat po republice na utkání bude ještě více náročné?
Zatím si to nepřipouštím, možná to tak bude, ale snažím se tím zatím nestresovat. Vím, že mám doma superženu, která mě maximálně podporuje a dokud nám to bude dávat smysl a bude mě to bavit, tak mě ve florbalu bude podporovat dál.“

Ale být hráčem superligového týmu s nejvyššími ambicemi je časově extrémně náročné, že?
„Nároky jsou časově velké a s rodinou a prací to člověk kloubí, jak to jde. Zatím se nám to nějak daří, tak doufám, že to ještě nějaký čas zvládneme i po narození druhého dítka. Navíc tuto sezonu toho cestování zas tolik není a i tréninkový proces máme malinko individuálněji přizpůsobený, takže se to zatím dá. Já jsem rád, že mě můj syn vidí sportovat, chodí na zápasy a snad mu tím třeba i sport jako takový přiroste k srdci a bude k němu mít blíž, to bych byl rád.“

Myšlenky na uzavření hráčské kariéry a věnování se rodině na full time ti tedy v hlavě neklíčí?
„Asi víc než v minulosti, kdy to člověk neřeší a prostě automaticky přijde 14. května na první trénink letní přípravy. Teď už si to před sebou musím umět obhájit před každou sezonou, jestli to dává smysl, věnovat tolik energie svému koníčku. Ale jak jsem již řekl, mám skvělé zázemí doma, jsme sportovní rodina, baví nás to. Já sportuju od malička, nedovedu si zatím představit, že bych se odstřihl od kolektivního sportu a seděl doma, to bych asi nedokázal.“

Co bys tedy robil, kdybys nehrál florbal?

„Asi bych propadl golfu, do kterého jsem se taky zamiloval, takže by to bylo možná ještě horší. (smích) Ale vážně, cítím se pořád fyzicky skvěle, čím dál líp, tam problém není. Ale půjdu sezonu po sezoně, ale zatím nemám úplně myšlenky končit. Ale třeba budu za půl roku mluvit jinak, nevím. Ještě vloni jsem často odcházel na tréninky s dotazy Vašíka, proč musím na trénink a ať nechodím a jsem s ním doma, to bylo těžké. Teď je období, kdy mi říká: Tati, užij si to na tréninku a dej 100 gólů! Takže teď dobrý.“ (smích)

Jak se vám, rodině z Moravy, žije v hlavním městě?
„Paradoxně moje žena chtěla žít celý život ve Znojmě, nedovedla si představit, že by šla někam jinam. Pak jsme šli do Prahy, tak to pro ni byl šok, ale zvykla si. Pak když si zvykla, tak jsme se sbalili do Švédska k polárnímu kruhu a tam si taky zvykla a nakonec by tam snad i zůstala o rok déle, kdybych já chtěl. S Prahou to je podobně. Teď jsem spíš já, koho to táhne víc zpět, ale uvidíme. Momentálně je to remíza. Chleba se bude lámat po příští sezoně.“

Pracuješ jako grafik, daří se tomuto oboru, je hodně práce, nebo to jako další odvětví trošku stagnuje?
„Tak to nevím, jak je na tom obor, ale já mám práce dost naštěstí. Hlavně jsem z velké části pánem svého času a i to je jeden z důvodů, že se mi zatím daří kloubit ten trojboj rodina-práce-florbal.“

Externě spolupracuješ i s firmou FAT PIPE, baví tě tento finský brand?
„Jo, myslím, že ta značka jde poslední roky hodně nahoru a malinko vybočuje z té plejády florbalových značek svým neortodoxním způsobem komunikace. U nás jsem tu značku dlouho vnímal jako takový florbalový underground, skoro nikdo s ní nehrál, žádná komunikace. Teď je to samozřejmě posledních pár let jinak. Kluci se do toho opřeli, vidím vše z blízka a vím, že se vymýšlí spoustu akcí, vtipnýho proma apod. Myslím, že to lidí baví a dělá se to dobře.“

Zmínil jsi, že plánuješ hrát ještě minimálně příští rok, kdy bude další MS. Zatím poslední, které hostila v prosinci Praha, ti těsně uniklo. Reprezentaci považuješ za uzavřenou kapitolu?
„Další těžká otázka. Minulý cyklus, který končil MS v Praze, byl dlouhou dobu v mé hlavě nějaký můj sportovní vrchol. S čistým svědomím můžu říct, že jsem tomu dal maximum, co jsem mohl, abych se do týmu probojoval. Na většině akcí jsem byl, vinou operace menisku jsem sice pár tréninkových kempů vynechal, ale ukázal jsem, co umím, byl jsem zdravotně 100% ready. Ale bohužel to na finální nominaci nestačilo. V tu chvíli mě to samozřejmě hrozně mrzelo, věřil jsem, že mám týmu co dát, ale respektuji rozhodnutí trenérů a jdu dál. Už to je za mnou. Nicméně v tu chvíli jsem si rekapituloval, co jsem tomu obětoval, ten čas, který to každoročně zabere, moji rodinnou situaci, dvakrát operované koleno, které občas potřebuje taky odpočinek. Prostě nedávalo smysl za tu cenu naskočit do toho boje znovu. Hlavně jsem necítil, že se mnou Petri Kettunen počítá. Nevím, jestli bych mohl nabídnout něco jiného, než jsem ukázal. Takhle jsme si to řekli i s Petrim na schůzce po MS s tím, že pokud by se něco změnilo, měl jsem životní formu nebo nevím, co by se muselo stát, tak číslo na sebe máme. Takže momentálně to je uzavřené, ale nikdy neříkej nikdy.“

13.kolo, neděle 24.11.2019, 17:00
7:8p
(3:2, 2:2, 2:3 - 0:1)
 

branky: 6. Filip Horák, 17. Luděk Ondráček, 20. Lukáš Jalový, 27. Marek Fuchs, 38. Martin Nagy, 49. Lukáš Jalový, 55. David Coufal - 7. Mikuláš Krbec, 17. Martin Pražan, 28. Ondřej Mikeš, 33. Daniel Maxa, 45. Mikuláš Krbec, 50. Marek Matejčík, 60. Martin Pražan, 63. Ondřej Mikeš
rozhodčí: Libor Gavlas - Lukáš Mikula
vyloučení: 1:3; využití: 1:1
diváků: 186
zásahy brankářů: Filip Kejík 23 - Michal Rebro 17

Generální
partner

Partneři
klubu