Chodov získává výraznou posilu pro budoucnost. Z Panthers přichází jeden z největších talentů ročníku 2009 a vítěz kanadského bodování základní části CE ligy Adam Kuchař. Přestože Adam teprve vstupuje do juniorského věku, přípravu začne již s mužským týmem.
Chodov zakončí sezonu se třemi tituly z celostátních soutěží. Po juniorkách a juniorech se z nejcennější trofeje radují i dorostenky! Naopak ženy v semifinále padly a skončí tak letos bez medaile.
Od pátku do neděle bylo na Jižním Městě pořádně živo. Pět zápasů, čtyři výhry pro domácí barvy a hned dva mistrovské tituly k tomu. Chodov má důvod slavit – juniorky i junioři ovládli své soutěže. Zatímco juniorky slaví už pátý titul v historii, junioři se radují vůbec poprvé. A aby toho nebylo málo, lvice přidaly další důležitý krok směrem k Superfinále. Ten úplně poslední sice zatím nepřišel, ale k vysněnému cíli mají velmi blízko.
Během necelých tří dnů se ve Sportovní hale Jižní Město odehraje hned pět extrémně důležitých zápasů. Dvakrát budou v akci ženy, dvakrát junioři a celý program odstartují v pátek juniorky.
Tři roky čekání na ten poslední, nejtěžší krok jsou u konce. Junioři Chodov letos poprvé ve své historii vystoupali na vrchol a zvedli nad hlavu pohár pro mistry ligy. Nebyla to ale jen hladká jízda za triumfem. Byl to příběh o hledání, o nekonečných debatách nad taktikou a o vnitřní síle týmu, který se nezlomil ani ve chvíli, kdy se mu sezóna začala drolit pod rukama. Cestu za historickým milníkem poodhalují trenér Michal Podhráský a kapitán týmu Martin Bohumský.
1. Kabina, která nepotřebovala „policajta“
Základ úspěchu byl položen už v letní přípravě. Trenér Michal Podhráský věděl, že má v rukou ročník s obrovským potenciálem, možná nejsilnější za poslední tři roky. Jenže talent v juniorské kategorii často naráží na nevypočitatelnost – dovolené, zranění, přechody mezi kategoriemi a nevyzrálost. Letos se však na Jižním Městě sešla výjimečná konstelace povah.
Michal Podhráský: „Už od léta jsme věděli, že budeme mít v rukou opravdu silný tým. V mnoha ohledech silnější než obě sezóny předtím. Ale zároveň už jsme znali nástrahy a nevypočitatelnost juniorské ligy. Každý rok klademe důraz kromě florbalu i na chování týmu navenek i dovnitř. A letos jsme měli extrémně silného kapitána v osobě Martina Bohumského, který si dokázal tyhle věci řešit. Nepamatuju si, že bychom letos řešili nějaký mimoflorbalový problém a to nám nechávalo dostatek času se zaměřit na opravdu detailní práci v play-off.“
Role Martina Bohumského byla v tomto směru klíčová. Nebyl to jen hráč s páskou, ale skutečný lídr, který fungoval jako filtr mezi ambiciózním trenérským štábem a kabinou plnou mladých talentů. Zároveň se i on mohl opřít o další skvělé spoluhráče.
Martin Bohumský: „Žádné výrazné problémy jsme v týmu za celý rok neřešili, vždycky jsme s klukama táhli za jeden provaz a společně jsme si šli za vysněným titulem. Jako kapitán jsem řešil nějaké mimo-florbalové organizační věci, během tréninků a zápasů jsem měl na starost rozcvičky a snažil jsem se občas říct něco chytrého. Celkově jsem si dal na starost fungování a morálku týmu. Také jsem se snažil fungovat jako spojka mezi trenéry a hráči, často jsem s trenéry řešil důležité věci a předával jim svůj hráčský pohled.“
2. Lednový očistec: Když se vlak zastavil
Každý budoucí šampion by měl být připraven projít krizí. Pro juniory přišla se začátkem nového roku 2026. Tým, který do té doby své soupeře přehrával, najednou začal ztrácet půdu pod nohama. Statistiky mluvily neúprosně: z posledních šesti zápasů základní části přišlo pět porážek.
Michal Podhráský: „Určitě nejtěžší byl první lednový víkend, kdy jsme v obou zápasech byli lepší a nakonec odešli bez bodu. Tam bylo vidět, že tým ztrácí půdu pod nohama a tolik si nevěří. Ale zároveň to byl základ pro silnou mentalitu v play-off. Podobné to bylo i v prvním kole proti Gullivers. Soupeř hrál velmi dobře a nešel nám na ruku ani průběh zápasu. Možná právě díky zkušenosti z ledna jsme oba zápasy zvládli a pak se tým výrazně uvolnil.“
Martin Bohumský: „Druhá polovina základní části nebyla moc povedená, z posledních šesti zápasů jsme prohráli pět a nebylo to příjemné. Naštěstí jsme zůstali při sobě a myslím, že nás to ještě víc stmelilo. Pořešili jsme nějaké drobnosti, řekli jsme si, co od nás očekáváme, dostali se zas do herní pohody a rozjeli vlak, který už nikdo nedokázal zastavit.“
3. Taktické šachy: Strategie v každém detailu
Moderní florbal se vyhrává u videa a Chodov v tomto ohledu nenechal nic náhodě. Příprava na play-off připomínala vědeckou analýzu. Trenérský štáb stál před výzvou: jak do hráčů dostat maximum informací, aniž by je zahltil.
Michal Podhráský: „Klasicky se zvětší objem videa, přípravy na soupeře a detailů v naší hře. Znovu jsme museli zvažovat, kolik informací jsou hráči schopni zpracovat a přenést na hřiště. Navíc se nám povedlo výborně sladit lajny pro první tři série. O to větší dilema jsme měli před finálovým víkendem. Debata o složení formací nám trvala zhruba 4 hodiny chatování, které jsme následně převedli do 40 minut diskuze. I tady jsme měli šťastnou ruku, i díky hráčům, kteří našim rozhodnutím věřili.“
Pro hráče byl tento servis alfou a omegou jejich sebevědomí na hřišti.
Martin Bohumský: „V play-off jsme těžili z celoroční práce, kterou jsme jako tým odvedli. Trenéři do nás dostali spoustu důležitých návyků a vyladili hrací systém. Klíčová byla příprava během play-off, na každého soupeře jsme měli spoustu informací, strávili dost času u videa a díky tomu jsme téměř vždy takticky dominovali.“
4. Hrdinové v modrobílém: Od gólmanů po „Krále oslav“
Když se mluví o hrdinech, trenér i kapitán se shodnou – titul vyhrál tým, ale některé individuality nešlo přehlédnout. Alex Kubala se stal střeleckým katem soupeřů, brankáři Matěj Pašek a Kryštof Holub zavřeli bránu na sedm západů a vyzrálejší hráči jako Lukáš Bulíř nebo Filip Šimek si odřídili opačné strany hřiště.
Michal Podhráský: „Herně nás asi nikdo nepřekvapil, věděli jsme, jakou kvalitu kluci mají. Ale to, že Alex Kubala dá v play-off víc gólů než v základní části, jsme asi netipovali. Celá první lajna ale fungovala dobře. Jestli bych měl někoho vyzdvihnout, tak Ondru Syrového – především za to, jak pozitivně působil na hřišti i mimo něj. Sice věkem ještě dorostenec, ale určitě jeden z lídrů týmu.“
Emotivním momentem byl i návrat zraněných opor. Ondřej Zientek a Adam Bařtipán se stihli vrátit na vrchol sezóny, což byl nepochybně jeden z klíčových prvků následného úspěchu. Radost z titulu jen kalí smůla Marka Navrátila, jehož zranění označil trenér za svou nejhorší profesní zkušenost.
Martin Bohumský: „Náš tým nebyl založený na jednotlivcích, každý přispěl svým způsobem. Páša i Holoubek nás v každém náročném zápase podrželi. Góly Fíly, Alexe a Máry nám stabilně rozhodovaly zápasy. Buli celou sezonu řídil obranu a návraty Buřta a Zia (Zienteka) po zranění nám vrátily potřebnou kvalitu. A nesmím zapomenout na áčkaře Matese (Kulhavého) a Elliota (Festu) – v play-off se k nám připojili a velmi nám pomohli. A co zajímavého bych vypíchl? Ondra Syrový je král oslav!“
5. Tečka za historií: Hlad, který by neměl být zcela nasycen
První historické zlato není pro Chodov konečnou stanicí. Je to důkaz, že koncepční práce s mládeží nese ovoce. Martin Bohumský vidí jako hlavní faktor úspěchu právě neukojitelný „hlad“, který tým provázel celou vyřazovací částí.
Martin Bohumský: „Sešlo se toho víc. Náš tým byl velmi kvalitní, byli jsme skvěle připravení po fyzické i taktické stránce, pomáhali nám fanoušci. Ale hlavní faktor byl náš hlad po vítězství. Všichni jsme cítili, že tohle je ten rok a společně jsme si za tím šli. Některé zápasy se nevyvíjely příznivě, ale tyto těžké momenty jsme dokázali zvládnout. Samozřejmě jsem rád, že se tvrdá práce vyplatila, ale čeho si vážím ještě víc, jsou kamarádské vztahy a vzpomínky. To nám nikdo nevezme.“
Zatímco se na Jižním Městě ještě doznívají oslavy, trenér už vyhlíží další výzvy.
Michal Podhráský: „Těšte se na juniory Chodova. Máme v týmu extrémně talentované hráče a já je tu nebudu vypichovat, aby jim nenarostlo ego. Ale tým pro příští rok bude znovu silný a já doufám, že i dorostenci dostali letos menší pohlavek a o to víc budou chtít ukázat, že do juniorského týmu patří. Zdravá konkurence je totiž základ.“