Natálie i přes svůj mladý věk již patří k hráčkám s bohatými extraligovými zkušenostmi. Do nejvyšší soutěže naskočila již v sezóně 2019/2020, tehdy však ještě v dresu Tigers. O rok později se již přesunula na Chodov, kde se stala nedílnou součástí elitního ženského týmu. Letošní sezóna je pro Natálii průlomová, již během první poloviny základní části překonala všechny své osobní statistiky v rámci Extraligy žen, díky skvělým výkonům se dočkala i pozvánky na turnaj ženské reprezentace Euro Floorball Tour.

Sezóna běží, jak jsi zatím spokojena?

"Spokojená jsem do jisté míry. Myslím si, že jsme udělali velký kus práce. Po odchodu klíčových hraček předchozích sezón a změně realizačního týmu se nastolil nový režim, který funguje a přináší ovoce. Začátkem sezóny jsme udělali dobré výsledky, které možná málokdo čekal. Stále jsme pracovali na naší hře, a proto si myslím, že ten posun je znatelný v porovnání se soustředěním v Plzni nebo prvním zápasem s Ostravou. Stále to však má své nedostatky, které se nám ukázali zejména v posledních asi 4 zápasech proti lehkým, ale i silným soupeřům. V poslední řadě hlavně s Tatranem a Vítkovicemi. Musíme začít být důslední v tom, co děláme tak, abychom ze sebe měli pocit, že si místo a pozici v týmu opravdu zasloužíme a nejsme v něm náhodou. Až začneme být větší zabijáci,budeme důraznější v osobních soubojích, začneme hrát více spolu po celém hřišt,i a přestaneme být impotentní v koncovce, pak začneme snadněji porážet kohokoliv."

Jak vnímáš svou roli v týmu? Respektive, jak se v ní cítíš?

"Když se mnou před sezónou mluvil Ondra byla jsem z toho dost ve stresu, teď už v tom vidím jen pozitiva. Vnímám, že ma pozice v týmu je dost odlišná než ta předešlá. Vyplývá to i z toho, že mi je 20 a jsem členkou starší a zkušenější gardy týmu (usmívá se). Každopádně nejsem úplně vůdčí osoba, to přenechávám jiným adeptkám. Snažím se být přátelská, vycházet s každým, takže po lidské stránce na sebe moc rozdílné nároky oproti předešlým sezónám nemám. Soustředím se hlavně na tu herní stránku, kde chci být oporou pro tým za každé situace. Chci aby se na mě i v té nejtěžší chvíli, kdy se nebude úplně dařit, mohli všichni spolehnout, ať trenéři tak i spoluhráčky. Chci využít veškeré zkušenosti , které jsem měla možnost získávat, ku prospěch týmu. V neposlední řadě se díky této nové pozici stále rozvíjím a to mi také vyhovuje."

Reprezentace juniorek ti o vlásek unikla, zato se ti otevřely dveře do reprezentace žen. Co to pro tebe znamená?

"Znamená to pro mě strašně moc. Je to splněný sen. Juniorskou repre jsem obrečela. Přišla jsem o víc závěrečných akcí vlivem zdravotních komplikací, které vždycky přišli z ničeho nic. Byla to Olympiáda dětí a mládeže, poté superfinále v UNYP aréně a nakonec i MS juniorek. Už jsem myslela, že to není možný a nikdy to neskončí . Nechápala jsem, co se děje. S odstupem času si říkám, že to tak prostě mělo být a teprve teď přichází můj čas. Doufám, že se mě zdraví bude držet dál a budu moci ukázat , že do kádru patřím. Mezinárodní úroveň je úplně jiná. Nejradši bych ji hrála furt. Baví mě na tom úplně vše. Rychlost, tvrdost, plynulost. Nejvíce si užívám možnosti být na jednom hřišti s těmi nejlepšími na světě, ať už od nás z Česka nebo ze zahraničí. Od mala k někomu vzhlížíte, a teď s ním můžete měřit své síly. Prostě splněný sen." 

Rozhodla jsi se prodloužit smlouvu o 4 roky? Co tě přesvědčilo, či utvrdilo v tomto rozhodnutí?

"Rozhodně to, jak celý klub funguje. Máme tu skvělé zázemí a podmínky, které v republice má maximálně jeden dva další týmy. Je o nás postaráno herně, kondičně, zdravotně i co se týče vybavení a materiálu. Profesionální přístup od trenérů nemluvě. Je to pak vše časové mnohem náročnější než v jiných týmech, protože tenhle přístup je pak vyžadovány i po nás. Ale to je to, co mě na tom baví a vždycky jsem si to vlastně přála. Nerada bych opomenuta i lidskou stránku. Máme tu skvělý kolektiv, na který se těšíte každý trénink a nakonec zjistíte, že vám ty lidi tak strašně přirůstají k srdci, a že se z nich stávají přátelé a parťáci na celý život. K tomu všemu se mi ještě povedlo dostat se na vysněnou vysokou a já vím, že se tomu v budoucích 3 letech chci opravdu věnovat."

Co bys během tohoto období ráda dokázala?

"Ráda bych se ve všem zase o něco posunula. Je stále čemu se učit a věřím, že přijde spousta nových životních výzev. Nejbližším milníkem, kterého bych chtěla dosáhnout je superfinále v O2 areně, popřípadě turnaje mistryň s Chodovem a také bych se strašně ráda stala členkou týmu, který odjede reprezentovat naši zemi na MS. Jak už jsem nakousla, ráda bych dostudovala školu, na které teď jsem a v souvislosti s ní si našla nějakou dobrou práci, která věřím, že mě bude bavit a naplňovat. I přesto toto časově vytížení bych se chtěla co nejvíce věnovat lidem kolem mě, kteří tu pro mě vždycky jsou kdykoliv je potřebuju a nic z tohohle by bez nich nedávalo smysl. No a věřím že tohle vše mě posune i po té lidské stránce."

Prodloužení spolupráce si pochvaluje hlavní trenér žen a sportovní manažer klubu Ondřej Neuman: “Spolupráce s Naty se nám v klubu jevila jako velice smysluplná, pozitivní, a i když jí téměř jednu sezonu sebralo zranění, byli jsme si jisti, že její potenciál pro budoucnost je obrovský. Navíc se po šílených letech Covidu, rozpadu týmu či po sezoně 19/20 snažíme být zase lepší v řízení, managementu i budování našeho klubu a elitních týmů. Proto pro nás bylo prioritou vědět, že právě takové hráčky jako je Naty, s námi budou sdílet naší vizi a cestu déle.

Zcela nový rozměr pro mne osobně dostala spolupráce s Naty letos, díky mé trenérské roli. Přeci jen si s hráčem či hráčkou budujete úplně jiný vztah a spolupráci z roviny manažerské vůči té trenérské. Nicméně u Naty je pro mne tato dvojrole jen zesíleném přesvědčení, že náš klub v ní získává nejen jednoho z TOP hráček na svém postup v ČR, ale především velmi silnou osobnost a skvělého člověka. A to má pro mne osobně i za klub ohromnou hodnotu a je to nejlepším možným signálem týmu i dalším hráčkám, že právě o Naty se budeme moci opírat i dále.”